1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

1 ED Elihu proseguì a parlare, e disse:2 Voi savi, udite i miei ragionamenti; E voi intendenti, porgetemi l’orecchio.3 Perciocchè l’orecchio esamina i ragionamenti, Come il palato assapora ciò che si deve mangiare.4 Proponiamoci la dirittura, Giudichiamo fra noi che cosa sia bene.5 Conciossiachè Giobbe abbia detto: Io son giusto; Iddio mi ha tolta la mia ragione.6 Mentirei io intorno alla mia ragione? La saetta, con la quale son ferito, è dolorosissima, Senza che vi sia misfatto in me.7 Quale è l’uomo simile a Giobbe, Che beve lo scherno come acqua?8 E che cammina in compagnia con gli operatori d’iniquità, E va con gli uomini empi?9 Perciocchè egli ha detto: L’uomo non fa niun profitto Di rendersi grato a Dio10 Perciò, uomini di senno, ascoltatemi; Tolga Iddio che vi sia empietà in Dio, O perversità nell’Onnipotente.11 Perciocchè egli rende all’uomo secondo l’opera sua, E fa trovare a ciascuno secondo la sua via.12 Sì veramente Iddio non opera empiamente, E l’Onnipotente non perverte la ragione.13 Chi gli ha commesso il governo della terra? E chi gli ha imposta la cura del mondo tutto intiero?14 Se egli ponesse mente all’uomo, Egli ritrarrebbe a sè il suo alito, ed il suo soffio;15 Ogni carne insieme trapasserebbe, E l’uomo ritornerebbe nella polvere16 Se pur tu hai del senno, ascolta questo; Porgi l’orecchio alla voce de’ miei ragionamenti.17 Di vero, colui che odia la dirittura signoreggerebbe egli? E condannerai tu colui che è sommamente giusto?18 Direbbesi egli ad un re: Scellerato? E a’ principi: Empio?19 Quanto meno a colui che non ha riguardo alla qualità de’ principi, Ed appo cui non è riconosciuto il possente, Per essere antiposto al povero, Perchè essi tutti sono opera delle sue mani?20 Essi muoiono in un momento, E di mezza notte tutto un popolo è conquassato, e perisce; E il potente è tolto via senza opera di mani.21 Perciocchè gli occhi suoi son sopra le vie dell’uomo, Ed egli vede tutti i passi di esso.22 Non vi è oscurità, nè ombra di morte alcuna, Ove si possan nascondere gli operatori d’iniquità.23 Perciocchè Iddio non ha più riguardo all’uomo, Quando esso è per venire in giudicio davanti a lui.24 Egli fiacca i possenti incomprensibilmente, E ne costituisce altri in luogo loro.25 Perciò, conoscendo egli le opere loro, Nel girar d’una notte son fiaccati,26 Egli li sbatte come empi, In luogo di molti spettatori;27 Perciocchè si son rivolti indietro da lui, E non hanno considerate tutte le sue vie;28 Facendo pervenire infino a lui il grido del povero, E facendogli udire lo strido degli afflitti.29 Se egli rimanda in pace, chi condannerà? E se nasconde la sua faccia, chi lo riguarderà? O sia una nazione intiera, o un uomo solo;30 Acciocchè l’uomo profano non regni più E che il popolo non sia più tenuto ne’ lacci31 Certo ei ti si conveniva indirizzarti a Dio, dicendo: Io ho portato la pena; io non peccherò più.32 Se vi è alcuna cosa, oltre a ciò che io veggo, mostramelo; Se io ho operato perversamente, io non continuerò più.33 Vorresti tu, ch’egli ti facesse la retribuzione di ciò ch’è proceduto da te? Sei tu che rifiuti ed eleggi, non già io; Di’ pure ciò che tu sai.34 Gli uomini di senno diranno meco, E l’uomo savio mi acconsentirà,35 Che Giobbe non parla con conoscimento, E che le sue parole non sono con intendimento.36 O padre mio, sia pur Giobbe provato infino all’ultimo, Per cagione delle sue repliche, simili a quelle degli uomini iniqui.37 Perciocchè altrimenti egli aggiungerà misfatto al suo peccato, Si batterà a palme fra noi, E moltiplicherà le parole sue contro a Dio