1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.2 Nebo mluvě Job, řekl:3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?23 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

1 DOPO questo, Giobbe aprì la sua bocca, e maledisse il suo giorno.2 E prese a dire:3 Possa perire il giorno nel quale io nacqui, E la notte che fu detto: Un maschio è nato.4 Quel giorno sia tenebroso; Iddio non ne abbia cura da alto, E non risplenda la luce sopra esso.5 Tenebre, ed ombra di morte rendanlo immondo; La nuvola dimori sopra esso; Queste cose rendanlo spaventevole, quali sono i giorni più acerbi.6 Caligine ingombri quella notte; Non rallegrisi fra i giorni dell’anno, Non sia annoverata fra i mesi.7 Ecco, quella notte sia solitaria, Non facciansi in essa canti alcuni.8 Maledicanla coloro che maledicono i giorni, I quali son sempre apparecchiati a far nuovi lamenti.9 Oscurinsi le stelle del suo vespro; Aspetti la luce, ma non ne venga alcuna, E non vegga le palpebre dell’alba;10 Perciocchè non serrò gli usci del seno di mia madre, E non fece sì che gli occhi miei non vedessero l’affanno11 Perchè non morii io dalla matrice? Perchè non trapassai come prima uscii del seno?12 Perchè mi furono pòrte le ginocchia? Perchè le mammelle, acciocchè io poppassi?13 Conciossiachè ora giacerei, e mi riposerei; Io dormirei, e pezzo fa sarei in riposo,14 Con i re, e con i consiglieri della terra, I quali edificavano i luoghi deserti;15 Ovvero co’ principi, che aveano dell’oro, Ed empievano le lor case d’argento;16 Ovvero anche del tutto non sarei stato, come un abortivo nascosto, Come il feto che non ha veduta la luce.17 Quivi cessano gli empi di travagliare altrui, E quivi si riposano gli stanchi.18 Parimente i prigioni hanno requie, E non odono più la voce del sollecitator delle opere.19 Quivi è il piccolo e il grande; E il servo franco del suo signore20 Perchè dà egli la luce al miserabile, E la vita a coloro che sono in amaritudine d’animo?21 I quali aspettano la morte, e pure ella non viene; E la ricercano più che tesori nascosti;22 E si rallegrano, fino a festeggiarne, E gioiscono, quando hanno trovato il sepolcro.23 Perchè dà egli la luce all’uomo, la cui via è nascosta, E il quale Iddio ha assiepato d’ogn’intorno?24 Conciossiachè, avanti che io prenda il mio cibo, il mio sospiro venga, E i miei ruggiti si versino come acqua.25 Perchè ciò di che io avea spavento mi è avvenuto, E mi è sopraggiunto quello di che avea paura.26 Io non ho avuta tranquillità, nè riposo, nè quiete; Ed è venuto il turbamento