1 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?2 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.3 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.4 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.5 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.6 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.7 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.8 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.9 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.10 Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.11 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.12 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.13 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.14 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.15 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.16 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.17 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.18 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.19 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.20 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.21 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.22 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.23 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.24 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.25 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

1 Perchè non dirassi che i tempi sono occultati dall’Onnipotente, E che quelli che lo conoscono, non veggono i suoi giorni?2 Gli empi muovono i termini, Rapiscono le gregge, e le pasturano;3 Menano via l’asino degli orfani; Prendono in pegno il bue della vedova;4 Fanno torcere i bisognosi dalla via, I poveri della terra si nascondono tutti.5 Ecco, son simili ad asini salvatici nel deserto: Escono al lor mestiere, si levano la mattina per andare alla preda; La campagna è il lor pane, per li lor fantini.6 Mietono il campo, E vendemmiano la vigna che non è loro.7 Fanno passar la notte agl’ignudi senza vestimenti, Sì che non hanno con che coprirsi al freddo.8 Sono bagnati dalle acque che traboccano da’ monti; E per mancamento di ricetto, abbracciano i sassi.9 Rapiscono l’orfano dalla poppa, E prendono pegno dal povero.10 Fanno andar gl’ignudi senza vestimenti; E quelli che portano loro le manelle delle biade soffrono fame.11 Quelli che spremono loro l’olio intra i lor muri, E quelli che calcano ne’ torcoli soffrono sete.12 Gli uomini gemono dalla città E l’anima de’ feriti a morte sclama; E pure Iddio non appone loro alcun fallo13 Essi son di quelli che son ribelli alla luce, Non conoscono le sue vie, E non si fermano ne’ suoi sentieri.14 Il micidiale si leva allo schiarir del dì Uccide il povero, e il bisognoso; E poi la notte opera da ladro.15 Parimente l’occhio dell’adultero osserva la sera, Dicendo: L’occhio di alcuno non mi scorgerà; E si nasconde la faccia.16 Di notte sconficcano le case, Che si aveano segnate di giorno; Non conoscono la luce,17 Perciocchè la mattina è ad essi tutti ombra di morte; Se alcuno li riconosce, hanno spaventi dell’ombra della morte18 Fuggono leggermente, come in su le acque; La lor parte è maledetta nella terra, Non riguardano alla via delle vigne.19 La secchezza e il caldo involano le acque della neve; Così il sepolcro invola quelli che hanno peccato.20 La matrice li dimentica, I vermini son loro dolci, Non son più ricordati; Anzi i perversi son rotti come un legno.21 E benchè tormentino la sterile che non partorisce, E non facciano alcun bene alla vedova;22 E traggano giù i possenti con la lor forza; E, quando si levano, altri non si assicuri della vita;23 Pur nondimeno Iddio dà loro a che potersi sicuramente appoggiare, E gli occhi suoi sono sopra le lor vie.24 Per un poco di tempo sono innalzati, poi non son più; Sono abbattuti, e trapassano come tutti gli altri, E son ricisi come la sommità d’una spiga.25 Se ora egli non è così, chi mi dimentirà, E metterà al niente il mio ragionamento?