1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

1 Il mio spirito si dissolve, I miei giorni sono spenti, I sepolcri mi aspettano.2 Non ho io appresso di me degli schernitori? E l’occhio mio non dev’egli sopportare le loro provocazioni?3 Deh! metti pegno, dammi sicurtà per piatir teco; Chi sarà colui che mi toccherà nella mano?4 Perciocchè, quant’è a costoro, tu hai nascosto il senno al cuor loro, E però tu non li innalzerai.5 Di chi parla fra gli amici per lusinga Anche gli occhi de’ figliuoli saranno consumati.6 Egli mi ha posto per servir di proverbio a’ popoli, Ed io sono pubblicamente menato attorno in sul tamburo.7 E l’occhio mio è tutto raggrinzato di sdegno, E tutte le mie membra son simili ad un’ombra.8 Gli uomini diritti stupiranno di questo, E l’innocente se ne commoverà per cagion dell’ipocrita.9 Ma pure il giusto si atterrà alla sua via, E colui ch’è puro di mani vie più si raffermerà10 Or ravvedetevi pure voi tutti, e poi venite; Non troverò io alcun savio fra voi?11 I miei giorni son passati via; I miei disegni, i proponimenti del mio cuore son rotti.12 La notte mi è cangiata in giorno, La luce è di presso seguita dalle tenebre.13 Se io mi trattengo di speranza, il sepolcro sarà la mia casa, Io farò il mio letto nelle tenebre.14 Già ho gridato alla fossa: Tu sei mio padre; Ed a’ vermini: Voi siete la madre, e la sorella mia.15 Ed ove è ora la mia speranza? Sì, la mia speranza? chi la potrà vedere?16 Le mie speranze scenderanno nel fondo del sepolcro; Conciossiachè il riposo di tutti ugualmente sia nella polvere