1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

1 ED Elifaz Temanita rispose, e disse:2 Se noi imprendiamo a parlarti, ti sarà egli molesto? Ma pur chi potrebbe rattener le parole?3 Ecco, tu correggevi molti, E rinforzavi le mani rimesse.4 I tuoi ragionamenti ridirizzavano quelli che vacillavano, E tu raffermavi le ginocchia che piegavano.5 Ma ora che il male ti è avvenuto, tu te ne affanni; Ora ch’è giunto fino a te, tu ne sei smarrito.6 La tua pietà non è ella stata la tua speranza, E l’integrità delle tue vie la tua aspettazione? 7 Deh! rammemorati, quale innocente perì mai, Ed ove furono gli uomini diritti mai distrutti?8 Siccome io ho veduto che quelli che arano l’iniquità, E seminano la perversità, la mietono.9 Essi periscono per l’alito di Dio, E son consumati dal soffiar delle sue nari.10 Il ruggito del leone, e il grido del fier leone son ribattuti; E i denti de’ leoncelli sono stritolati.11 Il vecchio leone perisce per mancamento di preda, E i figli della leonessa son dissipati12 Or mi è stata di nascosto significata una parola, E l’orecchio mio ne ha ritenuto un poco.13 Fra le immaginazioni delle visioni notturne, Quando il più profondo sonno cade sopra gli uomini,14 Mi è venuto uno spavento ed un tremito, Che ha spaventate tutte quante le mie ossa.15 Ed uno spirito è passato davanti a me, Che mi ha fatto arricciare i peli della mia carne;16 Egli si è fermato, ed io non ho riconosciuto il suo aspetto; Una sembianza è stata davanti agli occhi miei, Ed io ho udita una voce sommessa che diceva:17 L’uomo sarebbe egli giustificato da Dio? L’uomo sarebbe egli giudicato puro dal suo fattore?18 Ecco, egli non si fida ne’ suoi servitori, E scorge della temerità ne’ suoi Angeli.19 Quanto più in coloro che abitano in case di fango, Il cui fondamento è nella polvere, E che son ridotti in polvere, esposti a’ vermi?20 Dalla mattina alla sera sono stritolati, E periscono in perpetuo, senza che alcuno vi ponga mente.21 L’eccellenza ch’era in loro non si diparte ella? Muoiono, ma non con sapienza