1 Então respondeu Zofar naamatita:

2 Não se dará resposta à multidão de palavras? Acaso será justificado o falador?

3 Porventura as tuas jactâncias farão calar as gentes? Quando zombares, ninguém te fará envergonhar?

4 Pois dizes: A minha doutrina é pura, E limpo sou aos teus olhos.

5 Porém oxalá que Deus falasse, E abrisse os seus lábios contra ti;

6 E te mostrasse os segredos da sabedoria, Pois complicada é a verdadeira sabedoria. Sabe, portanto, que Deus te remite algo da tua iniqüidade.

7 Poderás descobrir as cousas profundas de Deus? Poderás descobrir perfeitamente o Todo-poderoso?

8 Como as alturas do céu é a sua sabedoria; que poderás fazer? Mais profunda do que o Cheol; que poderás saber?

9 A sua medida é mais comprida do que a terra, E mais larga do que o mar.

10 Se ele passar, prender a alguém E chamar a juízo, quem o poderá proibir?

11 Pois conhece os homens vãos, E vê sem esforço a iniqüidade,

12 Mas um homem vão se tornará sábio, Quando a cria dum asno montês nascer homem.

13 Se tu preparares o teu coração, E estenderes as mãos para ele;

14 Se lançares para longe a iniqüidade da tua mão, E não habitar a iniqüidade nas tuas tendas;

15 Então na verdade levantarás o teu rosto sem mácula; Sim estarás firme, e não temerás;

16 Pois tu te esquecerás da tua miséria; E te lembrarás dela como de águas que passaram.

17 A tua vida será mais clara do que o meio dia; Ainda que haja escuridão, será como a manhã.

18 Estarás firme, porque há esperança; Olharás ao redor de ti, e pousarás seguro.

19 Deitar-te-ás, e ninguém te amedrontará; E muitos procurarão obter o teu favor.

20 Mas os olhos dos iníquos desfalecerão, Não lhes ficará refúgio, E a sua esperança será o render do espírito.

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.

10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.