1 Chama agora; há alguém que te responda? A qual dos entes santos te dirigirás?2 Pois a insubmissão mata o fátuo, E o apaixonamento tira a vida ao parvo.3 Eu vi o fátuo criando raízes; Mas de repente declarei maldita a sua habitação.4 Seus filhos estão longe da segurança, São espezinhados na porta, E não há quem os livre.5 A sua messe é devorada pelo faminto, Que a arrebata até dentre os espinhos, E o laço abre as fauces para a fazenda deles.6 Pois a iniqüidade não procede do pó, Nem da terra brota a aflição;7 Mas o homem nasce para a aflição, Tão certamente como as faíscas voam para cima.8 Porém quanto a mim, eu buscaria a Deus, E a Deus entregaria a minha causa,9 O qual faz cousas grandes e inescrutáveis, Maravilhas sem número.10 Ele faz chover sobre a terra, E envia águas sobre os campos,11 De modo que põe os abatidos num lugar alto; E os que choram são exaltados à segurança,12 Ele frustra as maquinações dos astutos, De maneira que as suas mãos não possam acabar o seu empreendimento.13 Ele apanha os sábios na sua astúcia, O conselho dos perversos é precipitado.14 De dia se acham em trevas, E ao meio dia andam às apalpadelas como de noite.15 Porém Deus salva da espada que sai da boca deles, Ele salva o necessitado da mão do poderoso.16 Assim há esperança para o pobre, E a iniqüidade tapa a boca.17 Eis que feliz é o homem a quem Deus reprova, Portanto não desprezes a correção do Todo-poderoso.18 Pois ele faz a ferida, e a ata; Ele fere, e as suas mãos curam.19 Em seis tribulações ele te livrará, E em sete o mal não te tocará.20 Na fome ele te redimirá da morte, E na guerra do poder da espada.21 Estará escondido do açoite da língua, E não terás medo da assolação quando chegar.22 Da assolação e da penúria te rirás, E não terás medo das feras da terra.23 Pois terás aliança com as pedras do campo, E as feras do campo estarão em paz contigo.24 Saberás que a tua tenda está em paz, Visitarás o teu rebanho, e nada te faltará.25 Também saberás que se multiplicará a tua descendência, E a tua posteridade como a erva da terra.26 Em boa velhice entrarás na sepultura, Como se recolhe a meda de trigo a seu tempo.27 Eis que isso, nós o temos provado, assim o é; Ouve-o, e conhece-o tu para o teu bem.

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.