1 Então respondeu Elifaz temanita:

2 Responderá o sábio com ciência vã, E encherá do vento oriental o seu ventre?

3 Argumentando com palavras que de nada servem, Ou com razões com que ele nada aproveita?

4 Na verdade tu destróis a reverência, E prejudicas o espírito religioso para com Deus.

5 Pois a tua iniqüidade ensina a tua boca, E escolhes a língua dos astutos.

6 A tua própria boca te condena, e não eu; E os teus lábios dão testemunho contra ti.

7 És tu o primeiro homem que nasceu? Ou foste dado à luz antes dos outeiros?

8 Assistes no concílio de Deus? Aproprias para ti a sabedoria?

9 Que sabes tu, que nós não sabemos? E que entendes, que não se acha em nós?

10 Conosco estão os homens encanecidos e idosos, Mais velhos do que teu pai.

11 Porventura fazes pouco caso das consolações de Deus, E da palavra que te trata benignamente?

12 Por que te arrebata o teu coração? Por que flamejam os teus olhos?

13 De modo que voltas o teu espírito contra Deus, E permites sair as palavras da tua boca.

14 Que é o homem, para ser puro? E o que é nascido da mulher, para ser justo?

15 Eis que Deus não confia nos seus santos, E à sua vista os céus não são limpos;

16 Quanto menos o homem abominável e corrompido, Que bebe a iniqüidade como a água?

17 Eu to mostrarei, ouve-me; E te contarei o que tenho visto

18 (O que homens sábios têm anunciado Da parte de seus pais, não o ocultando;

19 A eles somente pertencia o país, Não havendo estrangeiro algum passado por meio deles):

20 O iníquo passa em angústia todos os dias, O número dos anos que são reservados para o opressor.

21 A voz de terrores retine nos seus ouvidos; Na prosperidade lhe sobrevirá o assolador.

22 Não espera escapar das trevas, E a espada o está esperando.

23 Ele anda em busca de pão, dizendo: Onde está? Sabe que o dia das trevas lhe está iminente:

24 O aperto e a angústia o amedrontam; Prevalecem contra ele, como um rei preparado para a batalha,

25 Porque estendeu a sua mão contra Deus, E com soberba se porta contra o Todo-poderoso.

26 Corre contra ele com cerviz dura, Opõe-lhe as saliências do seu escudo,

27 Porque cobriu o rosto com a gordura, E criou carnes grossas sobre as ilhargas.

28 Habitou em cidades assoladas, Em casas que ninguém habitaria E que estavam prestes a cair em ruínas.

29 Não se enriquecerá, nem subsistirá a sua fazenda, Nem as suas colheitas serão abundantes.

30 Não escapará das trevas; A chama secará os seus ramos, E pelo assopro da boca de Deus desaparecerá.

31 Não confie na vaidade, enganando-se a si mesmo; Pois a vaidade será a sua recompensa.

32 Ela lhe chegará antes do termo dos teus dias, E o seu ramo não reverdecerá.

33 Sacudirá as suas uvas verdes como a vide, E deixará cair a sua flor como a oliveira;

34 Pois a companhia dos ímpios será estéril, E o fogo consumirá as tendas de suborno.

35 Eles concebem a malícia, dão à luz a iniqüidade, E o seu ventre prepara enganos.

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.