1 Então respondeu Jó:2 Na verdade vós sois o povo, E a sabedoria morrerá convosco.3 Mas eu tenho entendimento como vós, Eu não vos sou inferior. Quem não sabe tais cousas como essas?4 Eu sou como quem se torna o ludibrio do seu vizinho, Eu, homem, que invocava a Deus, e ele me respondia; O homem justo e sincero servindo de ludibrio.5 No pensamento de quem está seguro há desprezo para a desgraça, Ela está preparada para aquele cujos pés resvalam.6 As tendas dos salteadores são prósperas, E os que provocam a Deus estão seguros; Tudo lhes põe Deus nas mãos.7 Mas pergunta agora às bestas da terra, e elas te ensinarão; E às aves do céu, e elas te farão saber.8 Ou fala com a terra, e ela te ensinará; E os peixes do mar to declararão.9 Quem não aprendeu de todos estes Que a mão de Jeová faz isto?10 Na mão dele está a alma de todo o ser vivente, E o espírito de todo o gênero humano.11 Porventura não provará o ouvido as palavras, Assim como o paladar experimenta a sua comida?12 Com os velhos está a sabedoria, E na vida dilatada, o entendimento.13 Com Deus está a sabedoria e a força, Ele tem conselho e entendimento.14 Eis que derriba, e não se pode reedificar; Lança na prisão, e não se pode abrir.15 Retém as águas, e elas secam; Solta-as, e elas transtornam a terra.16 Com ele está a fortaleza e a verdadeira sabedoria, São dele os enganados e os que enganam.17 Despoja os conselheiros, E faz os juízos tolos.18 Dissolve a autoridade dos reis, E cinge os lombos deles com um cinto.19 Despoja os sacerdotes, E abate os poderosos.20 Emudece os que são dignos da fé, E tira o entendimento aos anciãos.21 Derrama desprezo sobre os príncipes, E afrouxa o cinto dos fortes.22 Das trevas revela cousas profundas, E traz à luz a sombra da morte.23 Multiplica as nações, e fá-las perecer; Dissipa as nações, e as congrega.24 Tira o entendimento aos príncipes do povo da terra, E fá-los errar num deserto em que não há caminho.25 Eles apalpam trevas e não luz, E fá-los cambalear como um ébrio.

1 Odpověděv pak Job, řekl:2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.