1 Fiz aliança com os meus olhos; Como, pois, haveria eu de olhar para uma donzela?

2 Pois que porção teria eu do Deus lá de cima, E que herança do Todo-poderoso lá do alto?

3 Acaso não há calamidade para o injusto, E desastre para os que obram a iniqüidade?

4 Porventura não vê ele todos os meus caminhos, E conta todos os meus passos?

5 Se eu tenho andado na companhia de falsidade; E o meu pé se tem apressado após o engano;

6 (Seja eu pesado em balança fiel, Para que Deus conheça a minha integridade);

7 Se os meus passos se têm desviado do caminho, E o meu coração tem seguido os meus olhos, E se qualquer mancha se tem pegado às minhas mãos;

8 Então que eu semeie, e outro coma; Seja arrancado o que produz o meu campo.

9 Se o meu coração se tem deixado seduzir por causa duma mulher, E tenho armado traição à porta do meu próximo;

10 Então moa minha mulher para outro, E sobre ela encurvem-se outros.

11 Pois isso seria um crime infame; Isso seria uma iniqüidade que deveria ser punida pelos juízes:

12 Pois é fogo que consome até a destruição, E desarreigaria toda a minha renda.

13 Se desprezei o direito do meu servo ou da minha serva, Quando eles pleitearam comigo:

14 Que, pois, farei, quando Deus se levantar? E quando ele me visitar, que lhe responderei?

15 Quem me fez na madre a mim, não os fez também a eles? E não foi um que nos formou na madre?

16 Se retive o que desejavam os pobres, Ou se fiz desfalecer os olhos da viúva;

17 Ou se tenho comido sozinho o meu bocado, E dele o órfão não participou

18 (Pelo contrário desde a minha mocidade eu o criei como pai, E desde a madre da minha mãe fui o guia da viúva);

19 Se tenho visto alguém perecer por falta de roupa, Ou que o necessitado não tem com que se cobrir;

20 Se os seus lombos não me abençoaram, E se não se aquentava com os velos das minhas ovelhas,

21 Se tenho levantado a minha mão contra o órfão, Porque eu sentia apoio nos juízes:

22 Então caia o meu ombro da juntura, E dos ossos separe-se o meu braço.

23 Pois a calamidade vinda de Deus foi para mim um horror, Por causa da sua majestade eu nada pude fazer.

24 Se fiz do ouro a minha esperança, E disse ao ouro fino: Em ti confio;

25 Se me regozijei por ser grande a minha riqueza, E por ter a minha mão alcançado muito;

26 Se olhei para o sol quando resplandecia, Ou para a lua quando caminhava cheia de brilho,

27 E o meu coração se deixou enganar em oculto, E beijos lhes mandei com a minha mão:

28 Isso também seria uma iniqüidade que devia ser punida pelos juízes: Pois eu teria negado a Deus que está lá em cima.

29 Se me regozijei na ruína daquele que me odiava; Ou exultei quando o mal lhe sobreveio,

30 (Eu não permiti, na verdade, que a minha boca pecasse, Pedindo com imprecação a sua morte);

31 Se as pessoas da minha tenda não disseram: Quem nos dera achar a alguém que não nos tenha fartado da carne provida por ele.

32 O estrangeiro não passou a noite na rua, Mas abri as minhas portas ao viandante;

33 Se como Adão encobri as minhas transgressões, Escondendo a minha iniqüidade no meu seio,

34 Porque eu tinha medo da grande multidão, E o desprezo das famílias me aterrorizava, De modo que me calei e não saí da porta.

35 Oxalá que eu tivesse quem me ouvisse! (Eis a minha assinatura! que me responda o Todo-poderoso)! E que eu tivesse a acusação que o meu adversário escreveu!

36 Por certo eu a levaria sobre o ombro; Atá-la-ia à fronte como uma coroa.

37 Declarar-lhe-ia o número dos meus passos; Como um príncipe chegar-me-ia a ele.

38 Se a minha terra clamar contra mim, E se os meus sulcos juntamente chorarem;

39 Se comi os seus frutos sem dinheiro, Ou se fiz que os seus donos morressem:

40 Produza ela espinhos em lugar de trigo, E plantas daninhas em lugar de cevada. Acabadas são as palavras de Jó.

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]