1 Disse mais Eliú:
2 Acaso pensas que isto é o teu direito, Ou dizes: Maior é a minha justiça do que a de Deus,
3 Para que digas: Que te aproveitará? E: Que proveito tenho mais do que se eu tivera pecado?
4 Eu te responderei a ti E aos teus companheiros também.
5 Olha para os céus, e vê; E contempla o firmamento que é mais alto do que tu.
6 Se pecas, que mal lhe causas tu? E se as tuas transgressões se multiplicam, que lhe fazes?
7 Se és justo, que lhe dás? Ou que recebe ele da tua mão?
8 A tua maldade pode fazer o mal ao homem teu semelhante; E a tua justiça pode ser útil ao filho do homem.
9 Por causa da multidão das opressões gritam os homens, Clamam por auxílio em razão dos braços dos poderosos;
10 Mas ninguém diz: Onde está Deus meu Criador, Que inspira canções durante a noite;
11 Que nos ensina mais do que às bestas da terra, E nos faz mais sábios do que as aves do céu?
12 Ali clamam (mas ninguém há que responda) Por causa da sabedoria dos maus.
13 É em vão que se grita, Deus não ouvirá, O Todo-poderoso não o levará em conta.
14 Ainda que dizes que não o vês, A tua causa está diante dele; portanto espera-o.
15 Mas agora, porque não visita com a sua ira, Nem faz muito caso da arrogância,
16 Por isso começa Jó a falar vãmente; Multiplica sem ciência palavras.
1 Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?
3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?
4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.
5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.
6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?
7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?
8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.
9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,
10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.
11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.
12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.
13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.
14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.
15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.
16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.