Ezequiel 33

1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného, 3 A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu, 4 A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude. 5 Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane. Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil. 6 Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu. 7 Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne. 8 Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu. 9 Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš. 10 Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli? 11 Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský? 12 Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil. 13 Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře. 14 Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost, 15 Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře. 16 Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ. 17 A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá. 18 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci. 19 Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude. 20 A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský. 21 Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město. 22 Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle. 23 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 24 Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví. 25 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti? 26 Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti? 27 Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou. 28 I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně. 29 I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali. 30 Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina. 31 I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází. 32 A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní. 33 Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.

Ko Ehekiera te Tūtei o Īharaira

1 I puta mai anō te kupu a Ihowā ki ahau, i mea: 2 "E te tama a te tangata, kōrero ki ngā tamariki a tōu iwi, mea atu ki a rātou: Ki te kawea e ahau te hoari ki tētahi whenua, ā, ka mau ngā tāngata o te whenua ki tētahi tangata o rātou, ka whakaritea e rātou hei tūtei; 3 mehemea, i tōna kitenga i te hoari e puta ana ki te whenua, ka whakatangihia e ia te tētere, hei whakatūpato i te iwi. 4 Nā, ko te tangata e rongo i te tangi o te tētere, ā, kāhore ia e tūpato, ki te tae mai te hoari, ā, ka riro ia, hei runga anō i tōna māhunga ōna toto. 5 I rongo ia i te tangi o te tētere, ā, kīhai i tūpato; ki runga anō i a ia ōna toto. Tēnā ia, mehemea ia i tūpato, ka mawhiti i a ia tōna wairua. 6 Engari, ki te kite te tūtei i te hoari e puta ana, ā, kīhai i whakatangi i te tētere, kīhai i whakatūpato i te iwi, ā, ka tae mai te hoari, ka riro tētahi o rātou; ka riro ia i runga i tōna kino, otiia ka rapua e ahau ōna toto i te ringa o te tūtei.

7 "Inā, ko koe, e te tama a te tangata, kua waiho koe e ahau hei tūtei mō te whare o Īharaira; ā, me whakarongo koe ki te kupu a tōku māngai, ko koe anō tāku hei whakatūpato i a rātou. 8 Ki te mea ahau ki te tangata kino, ‘E te tangata kino, ko te mate kau mōu,’ ki te kore koe e kōrero, e whakatūpato i te tangata kino ki tōna ara; ka mate taua tangata kino i runga i tōna hē, ka rapua ia e ahau ōna toto i tōu ringa. 9 Tēnā ko tēnei, ka whakatūpato koe i te tangata kino ki tōna ara, kia tahuri mai ia i reira, ā, e kore ia e tahuri mai i tōna ara; ka mate ia i runga i tōna kino, ka ora ia i a koe tōu wairua."

Te Tika me te Mahi Tohu a Ihowā

10 "Nā, ko koe e te tama a te tangata, kōrero ki te whare o Īharaira, ‘Ko tā koutou kī tēnei, e mea nā koutou: "Kei runga i a mātou ō mātou hē, ō mātou hara, ā, ka memeha atu mātou i runga i aua hē; mā te aha rā mātou ka ora ai?" ’ 11 Mea atu ki a rātou, ‘E ora ana ahau, e ai tā te Ariki, tā Ihowā, kāhore ōku ngākau koa ki te matenga o te tangata kino; engari kia tahuri te tangata kino i tōna ara, kia ora; tahuri mai, tahuri mai koutou i ō koutou ara kino; kia mate hoki koutou hei aha, e te whare o Īharaira?’

12 "Nā, ko koe, e te tama a te tangata, me kī atu ki ngā tamariki a tōu iwi, ‘E kore te tika o te tangata tika e whakaora i a ia i te rā e poka kē ai ia; me te kino anō o te tangata kino e kore tērā e whakahinga i a ia i te rā e tahuri mai ai ia i tōna kino; e kore anō te tangata tika e ora i tōna tika i te rā e hara ai ia.’ 13 Ki te mea ahau ki te tangata tika, ka ora ia; ā, ka whakawhirinaki ia ki tōna tika, ka mahi hoki i te hē, e kore āna mahi tika katoa e maharatia; engari ka mate ia i runga i tōna hē i mahia e ia. 14 Ki te mea anō ahau ki te tangata kino, ‘Ko te mate kau mōu,’ ā, ka tahuri mai ia i tōna hara, ka mahi i te mea e tika ana, e rite ana – 15 ki te whakahokia te taunaha e te tangata kino, ki te utua te mea i pāhuatia e ia, ki te haere ia i runga i ngā tikanga o te ora, ā, ka kore e mahi i te hē – he pono ka ora ia, e kore ia e mate. 16 E kore tētahi o ōna hara i hara ai ia e maharatia ki a ia. Kua mahia e ia te mea e tika ana, e rite ana; he pono ka ora ia.

17 "Heoi, kei te mea ngā tamariki a tōu iwi, ‘Kāhore e rite te ara o te Ariki.’ Nā, ko rātou nei, kāhore tō rātou ara e rite. 18 Ki te tahuri atu te tangata tika i tōna tika, ā, ka mahia e ia te hē, ka mate ia i aua hē. 19 Ki te tahuri mai anō te tangata kino i tōna kino, ā, ka mahia e ia te mea e tika ana, e rite ana, ka ai ēnā hei whakaora i a ia. 20 Heoi, kei te mea nā koutou, ‘Kāhore e rite te ara o te Ariki.’ E te whare o Īharaira, ka rite ki tōna ara, ki tōna ara, tāku whakawā mō koutou."

Te Hingaanga o Hiruhārama

21 Nā, i te tekau mā rua o ngā tau o tō mātou whakaraunga, i te tekau o ngā marama, i te rima o ngā rā o te marama, ka tae mai ki ahau tētahi o ngā oranga o Hiruhārama, ā, ka mea, "Kua patua te pā." 22 Nā, kua pā te ringa o Ihowā ki ahau i te ahiahi i mua ake o te taenga mai o taua oranga nei; meinga ana e ia kia kuihi tōku māngai, ā tae noa mai ia ki ahau i te ata. Nā, kua meinga e ia kia kuihi tōku māngai, ā, kore ake tōku wahangū.

Ngā Mōrehu i Hūrā

23 Nā, ka puta mai te kupu a Ihowā ki ahau, i kī ia: 24 "E te tama a te tangata, ko te hunga e noho ana i ēnei ururua i te whenua o Īharaira, e kōrero ana, e mea ana, ‘He kotahi a Āperahama, ā, riro ana i a ia te whenua; ko tātou ia he tokomaha; kua hōmai te whenua ki a tātou hei kāinga tupu.’ 25 Mō reira kī atu ki a rātou, Ko te kupu tēnei a te Ariki, a Ihowā: Ko tā koutou kai, he mea kīnaki ki te toto, e anga ana hoki ō koutou kanohi ki ā koutou whakapakoko, e whakaheke toto ana hoki koutou; ā, e mau rānei te whenua i a koutou? 26 Ko tō koutou tūranga ko ā koutou hoari, e mahia ana e koutou te mea whakarihariha, e whakapokea ana e koutou te wahine a tōna hoa, a tōna hoa; ā, e mau rānei te whenua i a koutou?

27 "Kia pēnei tāu kī atu ki a rātou: Ko te kupu tēnei a te Ariki, a Ihowā: E ora ana ahau, inā, ka hinga i te hoari te hunga i ngā ururua, ā, ko te tangata i te mata o te pārae, ka hoatu ia e ahau hei kai mā ngā kīrehe, ā, ko te hunga i ngā taumaihi, i ngā ana, ka mate rātou i te mate urutā. 28 Ka ururua rawa i ahau te whenua, ka waiho hei keteketenga, ā, ka mutu te whakapehapeha o tōna kaha; ka ururua anō ngā maunga o Īharaira, e kore e haerea e te tangata. 29 Ā, ka mōhio rātou ko Ihowā ahau, ina meinga e ahau te whenua hei ururua, hei keteketenga, mō ā rātou mea whakarihariha katoa i mea ai rātou.

30 "Nā, ko koe, e te tama a te tangata, e kōmuhumuhua ana koe e ngā tama a tōu iwi i te taha o ngā pakitara, i ngā tatau anō o ngā whare, e kōrerorero ana tētahi ki tētahi, ki tōna hoa, ki tōna hoa, e mea ana, ‘Tēnā, kia haere tātou, kia rongo ai tātou i te kupu e puta mai ana i a Ihowā.’ 31 Ā, ko tā rātou haere mai ki a koe rite tonu ki te haerenga mai o te iwi; ko tā rātou noho i tōu aroaro rite tonu anō ki tō tāku iwi; e rongo ana hoki rātou ki āu kupu, kāhore ia e mahi. Ko ō rātou māngai hoki hei whakaahuareka mai, ko ō rātou ngākau kei te whai i tā rātou apo taonga. 32 Nanā, ki a rātou, e rite ana koe ki te waiata rōreka a te reo pai, a te tangata he pai te rangi o tāna mea whakatangi; e rongo ana hoki rātou ki āu kupu, kāhore ia e mahi.

33 "Ā, ina puta tēnei – nanā, tēnei te haere mai nei – kātahi rātou ka mōhio tēnei tonu he poropiti i roto i a rātou e noho ana."