Ezequiel 21

1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Synu člověčí, obrať tvář svou k Jeruzalému, a vypusť jako rosu proti místům svatým, a prorokuj proti zemi Izraelské. 3 A rci zemi Izraelské: Takto praví Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, a vytáhnu meč svůj z pošvy jeho, a vypléním z tebe spravedlivého i bezbožného. 4 Proto, abych vyplénil z tebe spravedlivého i bezbožného, proto vyjde meč můj z pošvy své proti všelikému tělu, od poledne až na půlnoci. 5 I zvíť všeliké tělo, že jsem já Hospodin vytáhl meč svůj z pošvy jeho; nenavrátíť se zase více. 6 Ty pak synu člověčí, vzdychej, jako bys zlámaná měl bedra, a to s hořekováním vzdychej před očima jejich. 7 I stane se, žeť řeknou: Nad čím ty vzdycháš? Tedy řekneš: Nad pověstí, kteráž přichází, k níž rozplyne se každé srdce, a každé ruce klesnou, a všeliký duch skormoutí se, a každá kolena rozplynou se jako voda. Aj, přicházíť a děje se, praví Panovník Hospodin. 8 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 9 Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Hospodin: Rci: Meč, meč nabroušen, také i vyčištěn jest. 10 Aby zabíjel k zabití oddané, nabroušen jest; aby se blyštěl, vyčištěn jest. Radovati-liž se budeme, když prut syna mého pohrdá každým dřevem? 11 Dalť jej vyčistiti, aby v ruku vzat byl; jestiť nabroušený meč, jest i vyčištěný, aby dán byl do ruky mordujícího. 12 Křič a kvěl, synu člověčí, proto že ten bude proti lidu mému, tentýž proti všechněm knížatům Izraelským; uvrženi budou na meč s lidem mým, protož bí se v bedra. 13 Když jsem je trestával, co bylo? Nemám-liž metly hubící již přičiniti? dí Hospodin zástupů. 14 Ty tedy synu člověčí, prorokuj a tleskej rukama; nebo po druhé i po třetí přijde meč, meč mordujících, ten meč mordujících bez lítosti, pronikajících i do pokojů jejich. 15 Tak aby se rozplynulo srdce, a rozmnoženi byli úrazové, v každé bráně jejich postavím ostří meče. Ach, vyčištěnť jest, aby se blyštěl, zaostřen, aby zabíjel. 16 Shlukni se a pusť se na pravo i na levo, kamžkoli a načkoli se tobě nahodí. 17 I jáť také tleskati budu rukama svýma, a doložím prchlivost svou. Já Hospodin mluvil jsem. 18 V tom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 19 Ty pak synu člověčí, předlož sobě dvě cesty, kudy by jíti měl meč krále Babylonského. Z země jedné ať vycházejí obě dvě, a na rozcestí vybeř tu k městu, tu vybeř. 20 Ukaž cestu, kudy by jíti měl meč, k Rabbat-li synů Ammon, čili k Judstvu, na Jeruzalémské pevnosti, 21 Proto že stane král Babylonský na rozcestí, na počátku dvou cest, obíraje se s hádáním, vyčistí střely, doptávati se bude modl, hleděti bude do jater. 22 Po pravé ruce jeho hádání ukáže Jeruzalém, aby sšikoval hejtmany, kteříž by ponoukali k mordování, a pozdvihovali hlasu s prokřikováním, aby přistavili berany válečné proti branám, aby vysypán byl násyp, a vzdělání byli šancové. 23 I budou to míti za hádání marné před očima svýma ti, jenž se zavázali přísahami; a toť přivede na pamět nepravost, kterouž by popadeni byli. 24 Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že ku paměti přivodíte nepravost svou, a odkrývá se nevěra vaše, tak že jsou patrní hříchové vaši ve všech činech vašich, proto že na pamět přicházíte, rukou tou popadeni budete. 25 Ty pak nečistý bezbožníče, kníže Izraelské, jehož den přichází, a čas skonání nepravosti, 26 Takto praví Panovník Hospodin: Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel, povyš, a vyvýšeného poniž. 27 Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo), až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal. 28 Ty pak synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin o synech Ammon, i o pohanění jejich, rci, pravím: Meč, meč dobyt jest, k zabíjení vyčištěn jest, aby hubil všecko, a aby se blyštěl. 29 A ačkoli předpovídají tobě marné věci, a hádají tobě lež, aby tě přiložili k hrdlům zbitých bezbožníků, jejichž den přichází a čas skonání nepravosti: 30 Schovej meč do pošvy jeho. Na místě, na kterémž jsi zplozena, v zemi přebývání tvého, budu tě souditi. 31 A vyleji na tě rozhněvání své, ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu, a dám tě v ruku lidí vzteklých, řemeslníků všecko kazících. 32 Budeš ohni k sežrání, krev tvá bude u prostřed země, nebudeš připomínána; neboť jsem já Hospodin mluvil.

Te Hoari Māunu a Ihowā

1 I puta mai anō te kupu a Ihowā ki ahau, i mea: 2 "E te tama a te tangata, anga atu tōu mata ki Hiruhārama, kia māturuturu iho tāu kupu ki ngā wāhi tapu, poropititia he hē mō te whenua o Īharaira; 3 mea atu hoki ki te whenua o Īharaira: ‘Ko te kupu tēnei a Ihowā: Nanā, hei hoariri ahau mōu, ka maunu anō i ahau tāku hoari i roto i tōna takotoranga, ka hātepea atu e ahau te tangata tika rāua ko te tangata hē i roto i a koe. 4 Nā, ka hātepea atu nei e ahau i roto i a koe te tangata tika rāua ko te tangata hē, ka maunu anō tāku hoari i roto i tōna takotoranga ki ngā kikokiko katoa i te tonga tae noa ki te raki. 5 Ā, ka mōhio ngā kikokiko katoa, nāku, nā Ihowā, i unu tāku hoari i roto i tōna takotoranga; e kore anō e hoki ā muri iho.’

6 "Nā reira, auē, e te tama a te tangata. Auē ki tō rātou aroaro, me te whati tōu hope, me te tangi tīwerawera. 7 Ā, ki te mea rātou ki a koe, ‘He aha koe i auē ai?’ kātahi koe ka mea, ‘Mō te rongo; kei te haere mai hoki; ā, ngohe iho ngā ngākau katoa, ngoikore katoa ngā ringa, ka hē anō ngā wairua katoa, ko ngā turi katoa kei te wai te rite.’ Nanā, te haere mai nei, ka oti anō hoki, e ai tā te Ariki, tā Ihowā."

8 I puta mai anō te kupu a Ihowā ki ahau, i mea: 9 "E te tama a te tangata, poropiti atu, kī atu: Ko te kupu tēnei a Ihowā; kī atu:

‘He hoari, he hoari,

whakakoi rawa, oro rawa –

10 I whakakoia ai kia nui ai te parekura;

i orohia ai kia uira ai!

" ‘Kia koa koia tātou? Ko te tokotoko ia o tāku tama e whakahāwea ana ki ngā rākau katoa.

11 I hoatu anō e ia kia orohia,

hei mea e maua e te ringa.

Ko te hoari, āe, kua oti te whakakoi, kua oti te oro,

kia hoatu ai ki te ringa o te kaipatu.

12 E tangi, auē, e te tama a te tangata;

nō te mea kei runga i tāku iwi,

kei runga i ngā rangatira katoa o Īharaira;

kua tukua atu rātou ki te hoari

me tāku iwi.

Mō reira papaki ki tōu hūhā.

13 " ‘He whakamātautau hoki ia; ā, ka pēhea rā mehemea ka kore te tokotoko whakahāwea, e ai tā te Ariki, tā Ihowā.’

14 Ko koe nā, e te tama a te tangata, poropiti atu;

pakipaki i ōu ringa.

Tukua kia tuatoru whakakoromeketanga o te hoari,

o te hoari nāna ngā tūpāpaku.

Ko te hoari ia nāna te tangata rahi –

tērā e tūpāpaku nei i ōna patunga,

tae tonu atu ki ō rātou rūma o roto rawa.

15 Kua oti te mata o te hoari te whakatika atu e ahau

ki ō rātou kūwaha katoa,

kia ngohengohe ai ō rātou ngākau,

kia maha ai ō rātou tūtukitanga.

Ananā! Kua oti te whakakanapa,

koi tonu, hei mea mō te patu.

16 Huihui i a koe, ka anga ki matau,

tātai i a koe, ka anga ki mauī,

ki te wāhi e ū atu ai tōu mata.

17 Ka papaki anō ahau i ōku ringa,

ka whakarite i tōku weriweri.

Nāku, nā Ihowā, te kupu."

18 I puta mai anō hoki te kupu a Ihowā ki ahau, i mea: 19 "Ko koe hoki, e te tama a te tangata, whakaritea ētahi ara mōu kia rua, hei haerenga mai mō te hoari a te kīngi o Papurōna. Ka puta mai rāua e rua i te whenua kotahi; waitohungia hoki tētahi wāhi, waitohungia i te ahunga mai o te ara ki te pā. 20 Whakaritea he ara e haere mai ai te hoari ki Rapa o ngā tama a Āmona, ki a Hūrā, ki ērā i Hiruhārama, i te pā taiepa. 21 I tū hoki te kīngi o Papurōna ki te pekanga o te ara, ki te ahunga mai o ngā ara e rua, ki te ui ki ngā tūāhu. I rurutia hoki e ia āna pere, i uia he tikanga ki ngā whakapakoko, i titiro ki te ate. 22 I tōna ringa matau ko te tūāhu mō Hiruhārama, hei whakarite i ngā mea wāwāhi, hei mea e hāmama ai te māngai i te parekura, e ara ai te reo i te hāmamatanga, hei whakarite i ngā mea wāwāhi mō ngā kūwaha, kia haupūria ake anō he pukepuke, kia hangā he taumaihi. 23 Ā, ki tā rātou, hei tūāhu teka tēnā ki tā rātou titiro, ki tā te hunga rā i oati i ngā oati; otiia ka maharatia e ia te kino, kia mau ai rātou.

24 "Nā reira ko te kupu tēnei a te Ariki, a Ihowā: ‘Nā, kua meinga nā e koutou tō koutou kino kia maharatia, i tō koutou hē ka hurahia, i ō koutou hara ka kitea i roto i ā koutou mahi katoa – nā, ka maharatia nā koutou, ka mau koutou i te ringa.

25 " ‘Nā, ko koe, e te mea kino kua tūpāpaku nā, e te rangatira o Īharaira, nōu nei te rā kua tae mai, i te wā o te hē i te mutunga; 26 ko te kupu tēnei a te Ariki, a Ihowā. Whakarērea atu te pōtae, waiho atu te karauna; e kore tēnei e pēnei tonu ā muri ake. Ko te iti whakanuia ake, ko te nui whakaititia iho. 27 Ka porohurihia e ahau, ka porohurihia, ka porohurihia. (E kore noa iho anō tēnei.) Kia tae mai rā anō te tangata māna; ā, māku e hoatu ki a ia.’

28 "Ko koe hoki, e te tama a te tangata, poropiti atu, mea atu: Ko te kupu tēnei a te Ariki, a Ihowā mō ngā tama a Āmona, mō tā rātou tāwai; mea atu anō:

‘Ko te hoari, ko te hoari, kua oti te unu;

oro rawa mō te patu, kia kai ai, koia i uira ai.

29 Me te teka mai a aua matakite ki a koe,

me te hōmai teka a te tūāhu ki a koe,

kia hoatu ai koe ki runga ki ngā kakī o te hunga i patua,

o te hunga kino kua tae mai nei tō rātou rā,

i te wā o te hē i te mutunga.

30 Meinga kia hoki atu ia ki tōna takotoranga.

Hei te wāhi i hangā ai koe,

hei te whenua i whānau ai koe,

hei reira ahau whakawā ai i a koe.

31 Ka ringihia anō e ahau tōku riri ki runga ki a koe;

ka pupuhi anō ahau ki runga ki a koe

ki te ahi o tōku riri;

ka hoatu anō koe e ahau ki te ringa o ngā tāngata pōauau,

e mōhio ana ki te whakangaro.

32 Ka waiho koe hei wahie mō te ahi;

ka heke ōu toto ki waenganui o te whenua.

Heoi anō maharatanga ki a koe;

nāku hoki, nā Ihowā te kupu.’ "