1 (O rugăciune a unui nenorocit, cînd este doborît de întristare şi îşi varsă plîngerea înaintea Domnului.) Doamne, ascultă-mi rugăciunea, şi s'ajungă strigătul meu pînă la Tine!
2 Nu-mi ascunde Faţa Ta în ziua necazului meu! Pleacă-Ţi urechea spre mine, cînd strig! Ascultă-mă degrab!
3 Căci zilele mele pier ca fumul, şi oasele îmi ard ca un tăciune.
4 Inima îmi este lovită, şi mi se usucă întocmai ca iarba; pînă şi pînea uit să mi -o mănînc.
5 Aşa de mari îmi sînt gemetele, că mi se lipesc oasele de carne.
6 Seamăn cu pelicanul din pustie, sînt ca o cucuvaie din dărîmături;
7 nu mai pot dormi, şi sînt ca pasărea singuratică pe un acoperiş.
8 În fiecare zi mă bătjocoresc vrăjmaşii mei, şi protivnicii mei jură pe mine în mînia lor.
9 Mănînc ţărînă în loc de pîne, şi îmi amestec lacrămile cu băutura,
10 din pricina mîniei şi urgiei Tale; căci Tu m'ai ridicat, şi m'ai aruncat departe.
11 Zilele mele sînt ca o umbră gata să treacă, şi mă usuc ca iarba.
12 Dar Tu, Doamne, Tu împărăţeşti pe vecie, şi pomenirea Ta ţine din neam în neam.
13 Tu Te vei scula, şi vei avea milă de Sion; căci este vremea să te înduri de el, a venit vremea hotărîtă pentru el.
14 Căci robii Tăi iubesc pietrele Sionului, şi le e milă de ţărîna lui.
15 Atunci se vor teme neamurile de Numele Domnului, şi toţi împăraţii pămîntului de slava Ta.
16 Da, Domnul va zidi iarăş Sionul, şi Se va arăta în slava Sa.
17 El ia aminte la rugăciunea nevoiaşului, şi nu -i nesocoteşte rugăciunea.
18 Să se scrie lucrul acesta pentru neamul de oameni care va veni, şi poporul, care se va naşte, să laude pe Domnul!
19 Căci El priveşte din înălţimea sfinţeniei Lui; Domnul priveşte din ceruri pe pămînt,
20 ca să audă gemetele prinşilor de război, si să izbăvească pe cei ce sînt pe moarte;
21 pentru ca ei să vestească în Sion Numele Domnului, şi laudele lui în Ierusalim,
22 cînd se vor strînge toate popoarele, şi toate împărăţiile, ca să slujească Domnului.
23 El mi -a frînt puterea în drum, şi mi -a scurtat zilele,
24 Eu zic: ,,Dumnezeule, nu mă lua la jumătatea zilelor mele, Tu, ai cărui ani ţin vecinic!``
25 Tu ai întemeiat în vechime pămîntul, şi cerurile sînt lucrarea mînilor Tale.
26 Ele vor pieri, dar Tu vei rămînea; toate se vor învechi ca o haină; le vei schimba ca pe un veşmînt, şi se vor schimba.
27 Dar Tu rămîi Acelaş, şi anii Tăi nu se vor sfîrşi.
28 Fiii robilor Tăi îşi vor locui ţara, şi sămînţa lor va rămînea înaintea Ta.
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]