1 (O cîntare a lui David.) Domnul este Păstorul meu: nu voi duce lipsă de nimic.

2 El mă paşte în păşuni verzi, şi mă duce la ape de odihnă;

3 îmi înviorează sufletul, şi mă povăţuieşte pe cărări drepte, din pricina Numelui Său.

4 Chiar dacă ar fi să umblu prin valea umbrei morţii, nu mă tem de niciun rău, căci Tu eşti cu mine. Toiagul şi nuiaua Ta mă mîngîie.

5 Tu îmi întinzi masa în faţa protivnicilor mei; îmi ungi capul cu untdelemn, şi paharul meu este plin de dă peste el.

6 Da, fericirea şi îndurarea mă vor însoţi în toate zilele vieţii mele, şi voi locui în Casa Domnului pînă la sfîrşitul zilelor mele.

1 Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

2 Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

3 Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

4 Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

5 Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.

6 Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.