1 Ferice de cei fără prihană în calea lor, cari umblă întotdeauna după Legea Domnului!
2 Ferice de ceice păzesc poruncile Lui, cari -L caută din toată inima lor,
3 cari nu săvîrşesc nicio nelegiuire, şi umblă în căile Lui!
4 Tu ai dat poruncile Tale ca să fie păzite cu sfinţenie.
5 O, de ar ţinti căile mele la păzirea orînduirilor Tale!
6 Atunci nu voi roşi de ruşine, la vederea tuturor poruncilor Tale!
7 Te voi lăuda cu inimă neprihănită, cînd voi învăţa legile dreptăţii Tale.
8 Vreau să păzesc orînduirile Tale: nu mă părăsi de tot!
9 Cum îşi va ţinea tînărul curată cărarea? Îndreptîndu-se după Cuvîntul Tău.
10 Te caut din toată inima mea; nu mă lăsa să mă abat dela poruncile Tale.
11 Strîng Cuvîntul Tău în inima mea, ca să nu păcătuiesc împotriva Ta!
12 Binecuvîntat să fii Tu, Doamne! Învaţă-mă orînduirile Tale!
13 Cu buzele mele vestesc toate hotărîrile gurii Tale.
14 Cînd urmez învăţăturile Tale, mă bucur de parc'aş avea toate comorile.
15 Mă gîndesc adînc la poruncile Tale, şi cărările Tale le am supt ochi.
16 Mă desfătez în orînduirile Tale, şi nu uit Cuvîntul Tău.
17 Fă bine robului Tău, ca să trăiesc şi să păzesc Cuvîntul Tău!
18 Deschide-mi ochii, ca să văd lucrurile minunate ale Legii Tale!
19 Sînt un străin pe pămînt: nu-mi ascunde poruncile Tale!
20 Totdeauna mi se topeşte sufletul de dor după legile tale.
21 Tu mustri pe cei îngîmfaţi, pe blestemaţii aceştia, cari se rătăcesc de la poruncile Tale.
22 Ridică de peste mine ocara şi dispreţul! Căci păzesc învăţăturile Tale.
23 Să tot stea voevozii şi să vorbească împotriva mea: robul tău cugetă adînc la orînduirile Tale.
24 Învăţăturile Tale sînt desfătarea mea şi sfătuitorii mei.
25 Sufletul meu este lipit de ţărînă: înviorează-mă, după făgăduinţa Ta!
26 Eu îmi istorisesc căile, şi Tu mă asculţi: învaţă-mă orînduirile Tale!
27 Fă-mă să pricep calea poruncilor Tale, şi voi cugeta la lucrurile Tale cele minunate.
28 Îmi plînge sufletul de durere: ridică-mă după Cuvîntul Tău!
29 Depărtează-mă de calea necredincioşiei către Tine, şi dă-mi îndurarea ta, ca să urmez Legea Ta!
30 Aleg calea adevărului, pun legile Tale supt ochii mei.
31 Mă ţin de învăţăturile Tale, Doamne, nu mă lăsa de ruşine!
32 Alerg pe calea poruncilor Tale, căci îmi scoţi inima la larg.
33 Învaţă-mă, Doamne, calea orînduirilor Tale, ca s'o ţin pînă în sfîrşit!
34 Dă-mi pricepere, ca să păzesc Legea Ta şi s'o ţin din toată inima mea!
35 Povăţuieşte-mă pe cărarea poruncilor Tale, căci îmi place de ea.
36 Pleacă-mi inima spre învăţăturile Tale, şi nu spre cîştig!
37 Abate-mi ochii dela vederea lucrurilor deşarte, înviorează-mă în calea Ta!
38 Împlineşte-Ţi făgăduinţa faţă de robul Tău, făgăduinţa făcută pentru cei ce se tem de Tine!
39 Depărtează dela mine ocara de care mă tem! Căci judecăţile Tale sînt pline de bunătate.
40 Iată, doresc să împlinesc poruncile Tale: fă-mă să trăiesc în neprihănirea cerută de Tine!
41 Să vină, Doamne, îndurarea Ta peste mine, mîntuirea Ta, după făgăduinţa Ta!
42 Şi atunci voi putea răspunde celui ce mă batjocoreşte, căci mă încred în Cuvîntul Tău.
43 Nu lua de tot din gura mea cuvîntul adevărului! Căci nădăjduiesc în judecăţile Tale.
44 Voi păzi Legea Ta necurmat, totdeauna şi pe vecie.
45 Voi umbla în loc larg, căci caut poruncile Tale.
46 Voi vorbi despre învăţăturile Tale înaintea împăraţilor, şi nu-mi va roşi obrazul.
47 Mă desfătez în poruncile Tale, căci le iubesc.
48 Îmi întind mînile spre poruncile Tale, pe cari le iubesc, şi vreau să mă gîndesc adînc la orînduirile Tale.
49 Adu-Ţi aminte de făgăduinţa dată robului Tău, în care m'ai făcut să-mi pun nădejdea!
50 Aceasta este mîngîierea mea în necazul meu: că făgăduinţa Ta îmi dă iarăş viaţă.
51 Nişte îngîmfaţi mi-aruncă batjocuri; totuş eu nu mă abat dela Legea Ta.
52 Mă gîndesc la judecăţile Tale de odinioară, Doamne, şi mă mîngîi.
53 M'apucă o mînie aprinsă la vederea celor răi, cari părăsesc Legea Ta.
54 Orînduirile Tale sînt prilejul cîntărilor mele, în casa pribegiei mele.
55 Noaptea îmi aduc aminte de Numele Tău, Doamne, şi păzesc Legea Ta.
56 Aşa mi se cuvine, căci păzesc poruncile Tale.
57 Partea mea, Doamne, o spun, este să păzesc cuvintele Tale.
58 Te rog din toată inima mea: ai milă de mine, după făgăduinţa Ta!
59 Mă gîndesc la căile mele, şi îmi îndrept picioarele spre învăţăturile Tale.
60 Mă grăbesc, şi nu preget să păzesc poruncile Tale.
61 Cursele celor răi mă înconjoară, dar nu uit Legea Ta.
62 Mă scol la miezul nopţii să Te laud pentru judecăţile Tale cele drepte.
63 Sînt prieten cu toţi cei ce se tem de Tine, şi cu cei ce păzesc poruncile Tale.
64 Pămîntul, Doamne, este plin de bunătatea Ta; învaţă-mă orînduirile Tale!
65 Tu faci bine robului Tău, Doamne, după făgăduinţa Ta.
66 Învaţă-mă să am înţelegere şi pricepere, căci cred în poruncile Tale.
67 Pînă ce am fost smerit, rătăceam; dar acum păzesc Cuvîntul Tău.
68 Tu eşti bun şi binefăcător: învaţă-mă orînduirile tale!
69 Nişte îngîmfaţi urzesc neadevăruri împotriva mea; dar eu păzesc din toată inima mea poruncile Tale.
70 Inima lor este nesimţitoare ca grăsimea: dar eu mă desfătez în Legea Ta.
71 Este spre binele meu că m'ai smerit, ca să învăţ orînduirile Tale.
72 Mai mult preţuieşte pentru mine legea gurii Tale, decît o mie de lucruri de aur şi de argint.
73 Mîinile Tale m'au făcut, şi m'au întocmit; dă-mi pricepere, ca să învăţ poruncile Tale!
74 Cei ce se tem de Tine mă văd şi se bucură, căci nădăjduiesc în făgăduinţele Tale.
75 Ştiu, Doamne, că judecăţile Tale sînt drepte: din credincioşie m'ai smerit.
76 Fă ca bunătatea Ta să-mi fie mîngîierea, cum ai făgăduit robului Tău!
77 Să vină peste mine îndurările Tale, ca să trăiesc, căci Legea Ta este desfătarea mea.
78 Să fie înfruntaţi îngîmfaţii cari mă asupresc fără temei! Căci eu mă gîndesc adînc la poruncile Tale.
79 Să se întoarcă la mine, cei ce se tem de Tine, şi cei ce cunosc învăţăturile Tale!
80 Inima să-mi fie neîmpărţită în orînduirile Tale, ca să nu fiu dat de ruşine!
81 Îmi tînjeşte sufletul după mîntuirea Ta: nădăjduiesc în făgăduinţa Ta.
82 Mi se topesc ochii după făgăduinţa Ta, şi zic: ,,Cînd mă vei mîngîia?``
83 Căci am ajuns ca un burduf pus în fum; totuş nu uit orînduirile Tale.
84 Care este numărul zilelor robului Tău? Cînd vei pedepsi pe cei ce mă prigonesc?
85 Nişte îngîmfaţi sapă gropi înaintea mea; nu lucrează după Legea ta.
86 Toate poruncile tale nu sînt decît credincioşie; ei mă prigonesc fără temei: ajută-mă!
87 Gata, gata să mă doboare şi să mă prăpădească, dar eu nu părăsesc poruncile Tale.
88 Înviorează-mă după bunătatea Ta, ca să păzesc învăţăturile gurii Tale!
89 Cuvîntul Tău, Doamne, dăinuieşte în veci în ceruri.
90 Credincioşia ta ţine din neam în neam; Tu ai întemeiat pămîntul, şi el rămîne tare.
91 După legile Tale stă în picioare totul astăzi, căci toate lucrurile Îţi sînt supuse.
92 Dacă n'ar fi fost Legea Ta desfătarea mea, aş fi pierit în ticăloşia mea.
93 Niciodată nu voi uita poruncile Tale, căci prin ele mă înviorezi.
94 Al Tău sînt: mîntuieşte-mă! Căci caut poruncile Tale.
95 Nişte răi mă aşteaptă ca să mă piardă; dar eu iau aminte la învăţăturile Tale.
96 Văd că tot ce este desăvîrşit are margini: poruncile Tale însă sînt fără margini.
97 Cît de mult iubesc Legea Ta! Toată ziua mă gîndesc la ea.
98 Poruncile Tale mă fac mai înţelept decît vrăjmaşii mei, căci totdeauna le am cu mine.
99 Sînt mai învăţat decît toţi învăţătorii mei, căci mă gîndesc la învăţăturile Tale.
100 Am mai multă pricepere decît bătrînii, căci păzesc poruncile Tale.
101 Îmi ţin piciorul departe de orice drum rău, ca să păzesc Cuvîntul Tău.
102 Nu mă depărtez de legile Tale, căci Tu mă înveţi.
103 Ce dulci sînt cuvintele Tale pentru cerul gurii mele! Mai dulci decît mierea în gura mea!
104 Prin poruncile Tale mă fac mai priceput, deaceea urăsc orice cale a minciunii.
105 Cuvîntul Tău este o candelă pentru picioarele mele, şi o lumină pe cărarea mea.
106 Jur, -şi mă voi ţinea de jurămînt, -că voi păzi legile Tale cele drepte.
107 Sînt foarte amărît: înviorează-mă, Doamne, după Cuvîntul Tău!
108 Primeşte, Doamne, simţimintele pe cari le spune gura mea, şi învaţă-mă legile Tale!
109 Viaţa îmi este necurmat în primejdie, şi totuş nu uit Legea Ta.
110 Nişte răi îmi întind curse, dar eu nu mă rătăcesc dela poruncile Tale.
111 Învăţăturile Tale sînt moştenirea mea de veci, căci ele sînt bucuria inimii mele.
112 Îmi plec inima să împlinesc orînduirile Tale, totdeauna şi pînă la sfîrşit.
113 Urăsc pe oamenii nehotărîţi, dar iubesc Legea Ta.
114 Tu eşti adăpostul şi scutul meu; eu nădăjduiesc în făgăduinţa Ta.
115 Depărtaţi-vă de mine, răilor, ca să păzesc poruncile Dumnezeului meu!
116 Sprijineşte-mă, după făgăduinţa Ta, ca să trăiesc, şi nu mă lăsa de ruşine în nădejdea mea!
117 Fii sprijinul meu, ca să fiu scăpat, şi să mă veselesc neîncetat de orînduirile Tale!
118 Tu dispreţuieşti pe toţi ceice se depărtează de orînduirile Tale, căci înşelătoria lor este zădarnică.
119 Ca spuma iei pe toţi cei răi de pe pămînt: de aceea eu iubesc învăţăturile Tale.
120 Mi se înfioară carnea de frica Ta, şi mă tem de judecăţile Tale.
121 Păzesc legea şi dreptatea: nu mă lăsa în voia asupritorilor mei!
122 Ia supt ocrotirea Ta binele robului Tău, şi nu mă lăsa apăsat de nişte îngîmfaţi!
123 Mi se topesc ochii după mîntuirea Ta, şi după făgăduinţa Ta cea dreaptă.
124 Poartă-Te cu robul Tău după bunătatea Ta, şi învaţă-mă orînduirile Tale!
125 Eu sînt robul tău; dă-mi pricepere, ca să cunosc învăţăturile Tale.
126 Este vremea ca Domnul să lucreze: căci ei calcă Legea Ta.
127 De aceea, eu iubesc poruncile Tale, mai mult de cît aurul, da, mai mult decît aurul curat:
128 De aceea găsesc drepte toate poruncile Tale, şi urăsc orice cale a minciunii.
129 Învăţăturile Tale sînt minunate: de aceea le păzeşte sufletul meu.
130 Descoperirea cuvintelor Tale dă lumină, dă pricepere celor fără răutate.
131 Deschid gura şi oftez, căci sînt lacom după poruncile Tale.
132 Întoarce-Ţi Faţa spre mine, şi ai milă de mine, după obiceiul Tău faţă de ceice iubesc Numele Tău!
133 Întăreşte-mi paşii în Cuvîntul Tău, şi nu lăsa nici o nelegiuire să stăpînească peste mine!
134 Izbăveşte-mă de asuprirea oamenilor, ca să păzesc poruncile Tale!
135 Fă să strălucească Faţa Ta peste robul Tău, şi învaţă-mă orînduirile Tale!
136 Ochii îmi varsă şiroaie de ape, pentrucă Legea Ta nu este păzită.
137 Tu eşti drept, Doamne, şi judecăţile Tale sînt fără prihană.
138 Tu Îţi întemeiezi învăţăturile pe dreptate, şi pe cea mai mare credincioşie.
139 Rîvna mea mă mănîncă, pentru că protivnicii mei uită cuvintele Tale.
140 Cuvîntul Tău este cu totul încercat, şi robul Tău îl iubeşte.
141 Sînt mic şi dispreţuit, dar nu uit poruncile Tale.
142 Dreptatea Ta este o dreptate vecinică, şi Legea Ta este adevărul.
143 Necazul şi strîmtorarea mă ajung, dar poruncile Tale sînt desfătarea mea.
144 Învăţăturile Tale sînt drepte pe vecie: dă-mi pricepere, ca să trăiesc!
145 Te chem din toată inima mea: ascultă-mă, Doamne, ca să păzesc orînduirile Tale.
146 Te chem: mîntuieşte-mă, ca să păzesc învăţăturile Tale!
147 O iau înaintea zorilor şi strig; nădăjduiesc în făgăduinţele Tale.
148 O iau înaintea străjilor de noapte, şi deschid ochii, ca să mă gîndesc adînc la Cuvîntul Tău.
149 Ascultă-mi glasul, după bunătatea Ta: înviorează-mă, Doamne, după judecata ta!
150 Se apropie ceice urmăresc mişelia, şi se depărtează de Legea Ta.
151 Dar Tu eşti aproape, Doamne, şi toate poruncile Tale sînt adevărul.
152 De multă vreme ştiu din învăţăturile Tale, că le-ai aşezat pentru totdeauna.
153 Vezi-mi ticăloşia, şi izbăveşte-mă, căci nu uit Legea Ta.
154 Apără-mi pricina, şi răscumpără-mă, înviorează-mă după făgăduinţa Ta.
155 Mîntuirea este departe de cei răi, căci ei nu caută orînduirile Tale.
156 Mari sînt îndurările Tale, Doamne! Înviorează-mă după judecăţile Tale!
157 Mulţi sînt prigonitorii şi protivnicii mei, dar nu mă depărtez de învăţăturile Tale.
158 Văd cu scîrbă pe cei necredincioşi Ţie, cari nu păzesc Cuvîntul Tău.
159 Vezi cît de mult iubesc eu poruncile Tale: înviorează-mă, Doamne, după bunătatea Ta!
160 Temelia Cuvîntului Tău este adevărul, şi toate legile Tale cele drepte sînt vecinice.
161 Nişte voievozi mă prigonesc fără temei, dar inima mea nu tremură decît de cuvintele Tale.
162 Mă bucur de Cuvîntul Tău, ca cel ce găseşte o mare pradă.
163 Urăsc şi nu pot suferi minciuna, dar iubesc Legea Ta.
164 De şapte ori pe zi Te laud, din pricina legilor Tale celor drepte.
165 Multă pace au ceice iubesc Legea Ta, şi nu li se întîmplă nicio nenorocire.
166 Eu nădăjduiesc în mîntuirea Ta, Doamne, şi împlinesc poruncile Tale.
167 Sufletul meu ţine învăţăturile Tale, şi le iubesc mult de tot!
168 Păzesc poruncile şi învăţăturile Tale, căci toate căile mele sînt înaintea Ta.
169 Să ajungă strigătul meu pînă la Tine, Doamne! Dă-mi pricepere, după făgăduinţa Ta.
170 Să ajungă cererea mea pînă la Tine! Izbăveşte-mă, după făgăduinţa Ta!
171 Buzele mele să vestească lauda Ta, căci Tu mă înveţi orînduirile Tale!
172 Să cînte limba mea Cuvîntul Tău, căci toate poruncile Tale sînt drepte!
173 Mîna Ta să-mi fie într'ajutor, căci am ales poruncile Tale.
174 Suspin după mîntuirea Ta, Doamne, şi Legea Ta este desfătarea mea.
175 Să-mi trăiască sufletul şi să Te laude, şi judecăţile Tale să mă sprijinească!
176 Rătăcesc ca o oaie pierdută: caută pe robul Tău, căci nu uit poruncile Tale.
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.