1 (O cîntare. Un psalm al fiilor lui Core. Către mai marele cîntăreţilor. De cîntat cu flautul. O cîntare a lui Heman, Ezrahitul.) Doamne, Dumnezeul mîntuirii mele! Zi şi noapte strig înaintea Ta!

2 S'ajungă rugăciunea mea înaintea Ta! Ia aminte la cererile mele;

3 căci mi s'a săturat sufletul de rele, şi mi se apropie viaţa de locuinţa morţilor.

4 Sînt pus în rîndul celor ce se pogoară în groapă, sînt ca un om, care nu mai are putere.

5 Stau întins printre cei morţi, ca cei ucişi şi culcaţi în mormînt, de cari nu-Ţi mai aduci aminte, şi cari sînt despărţiţi de mîna Ta.

6 M'ai aruncat în groapa cea mai de jos, în întunerec, în adîncuri.

7 Mînia Ta mă apasă, şi mă năpădeşti cu toate valurile Tale. -

8 Ai îndepărtat dela mine pe toţi prietenii mei, m'ai făcut o pricină de scîrbă pentru ei; sînt închis şi nu pot să ies.

9 Mi se topesc ochii de suferinţă; în toate zilele Te chem, Doamne, şi-mi întind mînile spre Tine!

10 Oare pentru morţi faci Tu minuni? Sau se scoală morţii să Te laude? -

11 Se vorbeşte de bunătatea Ta în mormînt, şi de credincioşia Ta în Adînc?

12 Sînt cunoscute minunile Tale în întunerec, şi dreptatea Ta în ţara uitării?

13 Doamne, eu îşi cer ajutorul, şi dimineaţa rugăciunea mea se înalţă la Tine.

14 Pentruce, Doamne, lepezi sufletul meu? Pentruce îmi ascunzi Faţa Ta?

15 Din tinereţă, sînt nenorocit şi trag să mor, sînt cuprins de spaimele Tale, şi nu ştiu ce să mai fac.

16 Mînia Ta trece peste mine, spaimele Tale mă nimicesc de tot.

17 Ele mă înconjoară toată ziua, ca nişte ape, mă înfăşoară toate deodată.

18 Ai depărtat dela mine pe prieteni şi tovarăşi; şi cei de aproape ai mei s'au făcut nevăzuţi.

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]