1 La Tine, Doamne, îmi înalţ sufletul.
2 În Tine, Dumnezeule, mă încred: să nu fiu dat de ruşine, ca să nu se bucure vrăjmaşii mei de mine!
3 Da, toţi cei ce nădăjduiesc în Tine nu vor fi daţi de ruşine: ci de ruşine vor fi daţi cei ce Te părăsesc fără temei.
4 Arată-mi, Doamne, căile Tale, şi învaţă-mă cărările Tale.
5 Povăţuieşte-mă în adevărul Tău, şi învaţă-mă; căci Tu eşti Dumnezeul mîntuirii mele, Tu eşti totdeauna nădejdea mea!
6 Adu-Ţi aminte, Doamne, de îndurarea şi bunătatea Ta; căci sînt vecinice.
7 Nu-Ţi aduce aminte de greşelile din tinereţa mea, nici de fărădelegile mele; ci adu-Ţi aminte de mine, după îndurarea Ta, pentru bunătatea Ta, Doamne!
8 Domnul este bun şi drept: de aceea arată El păcătoşilor calea.
9 El face pe cei smeriţi să umble în tot ce este drept. El învaţă pe cei smeriţi calea Sa.
10 Toate cărările Domnului sînt îndurare şi credincioşie, pentru cei ce păzesc legămîntul şi poruncile Lui.
11 Pentru Numele Tău, Doamne, iartă-mi fărădelegea, căci mare este!
12 Cine este omul, care se teme de Domnul? Aceluia Domnul îi arată calea pe care trebuie s'o aleagă.
13 El va locui în fericire, şi sămînţa lui va stăpîni ţara.
14 Prietenia Domnului este pentru cei ce se tem de El, şi legămîntul făcut cu El le dă învăţătură.
15 Eu îmi întorc necurmat ochii spre Domnul, căci El îmi va scoate picioarele din laţ.
16 Priveşte-mă şi ai milă de mine, căci sînt părăsit şi nenorocit.
17 Neliniştea inimii mele creşte: scoate-mă din necazul meu!
18 Uită-Te la ticăloşia şi truda mea, şi iartă-mi toate păcatele mele.
19 Vezi cît de mulţi sînt vrăjmaşii mei, şi cu ce ură mare mă urmăresc.
20 Păzeşte-mi sufletul, şi scapă-mă! Nu mă lăsa să fiu dat de ruşine cînd mă încred în Tine!
21 Să mă ocrotească nevinovăţia şi neprihănirea, cînd îmi pun nădejdea în Tine!
22 Izbăveşte, Dumnezeule, pe Israel din toate necazurile lui.
1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.