1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

1 Ouve, Jeová, a minha súplica, E chegue a ti o meu clamor.2 Não escondas de mim a tua face no dia da minha angústia: Inclina para mim o teu ouvido: No dia em que eu clamar, responde-me depressa.3 Pois como fumo se desvanecem os meus dias, E os meus ossos ardem como tição.4 Ferido e seco está o meu coração como a erva; Esqueço-me de comer o meu pão.5 Por causa da voz do meu gemido, Os meus ossos se me apegam à carne.6 Sou semelhante ao pelicano no deserto, Chego a ser como a coruja das ruínas.7 Vigio, e tornei-me Como um passarinho solitário no telhado.8 Continuamente me vituperam os meus inimigos; Os que são furiosos contra mim, usam o meu nome para lançar maldições.9 Pois tenho comido cinza, como pão, E misturado com lágrimas a minha bebida,10 Por causa da tua indignação e da tua ira, Porque, levantando-me, me arrojaste.11 Os meus dias são como a sombra que declina, E eu, como a erva, me vou secando.12 Mas tu, Jeová, estás entronizado para sempre. E o teu memorial vai de geração em geração.13 Tu te levantarás e terás compaixão de Sião; Pois é tempo de te compadeceres dela, sim o tempo marcado já chegou.14 Porquanto os teus servos amam-lhe até as pedras, E se condoem do seu pó.15 Assim as nações temerão o nome de Jeová, E todos os reis da terra a tua glória,16 Quando Jeová tiver edificado a Sião, Tiver aparecido na sua glória,17 Tiver atendido à oração do desamparado, E não tiver desprezado a oração deles.18 Ficará isto registrado para a geração vindoura, E um povo que há de ser criado, louvará a Jeová.19 Pois olhou desde o alto do seu santuário, Desde os céus olhou Jeová para a terra,20 Para ouvir o suspiro do encarcerado, Para soltar os que são destinados à morte;21 A fim de que declarassem em Sião o nome de Jeová, E o seu louvor em Jerusalém,22 Quando se ajuntarem os povos, E os reinos, para servirem a Jeová.23 Ele abateu a minha força no caminho, Encurtou os meus dias.24 Eu disse: Deus meu, não me leves no meio dos meus dias; Os teus anos são por todas as gerações.25 Desde o princípio lançaste os fundamentos da terra; E os céus são obra das tuas mãos.26 Eles hão de perecer, mas tu permanecerás; Todos eles se envelhecerão como um vestido, Como roupa os mudarás, e serão mudados:27 Mas tu és o mesmo, e os teus anos nunca terão fim.28 Os filhos dos teus servos habitarão a terra, E a sua posteridade será estabelecida perante ti.