1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ]

1 Deus meu, Deus meu, por que me desamparaste? Por que estás afastado de me auxiliar e das palavras do meu bramido?2 Deus meu, a ti clamo de dia, porém não me respondes; Também de noite, porém não acho descanso.3 Contudo tu és santo, Entronizado sobre os louvores de Israel.4 Em ti confiaram nossos pais: Confiaram, e os livraste.5 A ti clamaram, e foram salvos; Em ti confiaram, e não foram envergonhados.6 Eu, porém, sou verme, e não homem, Opróbrio dos homens e desprezado do povo.7 Todos os que me vêem, zombam de mim; Arreganham os beiços, meneiam a cabeça, dizendo:8 Entrega-te a Jeová! que ele o livre; Que ele o salve, visto que nele tem prazer!9 Tu, porém, és quem me tirou da madre; Fizeste-me confiar, estando eu aos peitos de minha mãe.10 Sobre ti fui lançado desde a madre; Desde o ventre de minha mãe, tu és meu Deus.11 Não te alongues de mim, porque perto está a tribulação, Porque não há quem acuda.12 Muitos touros se acercaram de mim, Fortes touros de Basã me rodearam.13 Abrem contra mim as suas bocas, Como um leão que despedaça e que ruge.14 Como água estou derramado, E todos os meus ossos estão desconjuntados. O meu coração é como cera, Derrete-se no meio das minhas entranhas.15 Está ressequido, como um caco, o meu vigor, E a minha língua se me apega às fauces, E pões-me no pó da morte.16 Porquanto cães me cercaram; A assembléia de malfeitores me rodeou; Traspassaram-me as mãos e os pés.17 Posso contar todos os meus ossos; Eles estão-me encarando e mirando.18 Repartem entre si os meus vestidos, E deitam sortes sobre a minha vestidura.19 Tu, porém, Jeová, não te afastes: Socorro meu, dá-te pressa em me ajudar.20 Livra da espada a minha vida; Do poder do cão, a minha predileta.21 Salva-me da boca do leão; Sim dos chifres dos bois bravios...tu me respondeste.22 A meus irmãos declararei o teu nome, No meio da congregação te louvarei.23 Vós que temeis a Jeová, louvai-o; Glorificai-o, vós todos, semente de Jacó; Reverenciai-o, vós todos, semente de Israel.24 Pois ele não desprezou nem abominou a aflição do aflito, Nem dele escondeu o seu rosto; Mas quando lhe chamou por socorro, ouviu.25 De ti vem o meu louvor na grande congregação; Cumprirei os meus votos na presença dos que o temem.26 Os mansos comerão e se fartarão; Louvarão a Jeová os que o buscam: Viva o vosso coração para sempre.27 Lembrar-se-ão e converter-se-ão a Jeová todos os confins da terra, Adorarão perante ti todas as famílias das nações.28 Pois de Jeová é o reino, E é ele quem domina sobre as nações.29 Comerão e adorarão todos os opulentos da terra; Dobrarão os joelhos diante dele todos os que descem ao pó, Ainda o que não pode preservar a própria vida.30 Servi-lo-á a posteridade, Falar-se-á do Senhor à geração vindoura.31 Virão e declararão a justiça dele, A um povo que há de nascer anunciarão o que ele fez.