1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.2 Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.3 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,4 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.5 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.6 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?7 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.8 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.9 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.10 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]

1 Ouve, ó Deus, a minha voz na minha queixa, Preserva do terror do inimigo a minha vida.2 Esconde-me da assembléia secreta dos malfeitores, Do ajuntamento dos que obram a iniqüidade,3 Os quais afiam, como espada, a sua língua, E apontam as suas setas-palavras amargas,4 Para em lugares ocultos dispararem sobre o íntegro; De repente atiram contra ele, e não temem.5 Firmam-se num mau propósito; Falam em armar laços secretamente; Dizem: Quem nos verá?6 Planejam iniqüidades; Concluímos, dizem eles, um plano bem traçado; O pensamento e o coração de cada um deles é um abismo.7 Mas Deus atirará contra eles uma seta, De repente ficarão feridos.8 Assim serão levados a tropeçar, tendo contra si a sua própria língua: Menearão a cabeça, todos os que neles puserem os olhos.9 Todos os homens temerão, Declararão a obra de Deus, E entenderão os feitos dele.10 Alegrar-se-á o justo em Jeová, e nele se refugiará; E se gloriarão todos os de reto coração.