1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

1 Jeová, tenho clamado a ti, dá-te pressa em me acudir; Dá ouvidos à minha voz, quando a ti clamo.2 Apresente-se a minha oração como incenso diante de ti, O erguer das minhas mãos como a oblação da tarde.3 Põe vigia, Jeová, à minha boca, Guarda as portas dos meus lábios.4 Não inclines o meu coração para o mal, Juntamente com homens que obram iniqüidade; E não coma eu das suas gulodices.5 Fira-me o justo, isto será uma mercê; Repreenda-me, isto será como óleo sobre a minha cabeça; Não o recuse a minha cabeça, Mas continue ainda a minha oração contra a perversidade deles.6 Quando os seus juízes forem precipitados duma penha abaixo, Ouvirão eles as minhas palavras, que são suaves.7 Como quando se lavra e sulca a terra, São espalhados os nossos ossos à entrada da sepultura.8 Pois em ti, Senhor Jeová, estão fitos os meus olhos: Em ti busco refúgio; não derrames a minha vida.9 Guarda-me do laço que eles me armaram; E das armadilhas dos que obram iniqüidade,10 Caiam os perversos nas suas próprias redes, Enquanto que eu ao mesmo tempo escape incólume.