1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,5 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?6 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.7 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

1 Salva, Jeová; porque se acabam os piedosos; Por que os fiéis desaparecem dentre os filhos dos homens?2 Falam a falsidade uns aos outros, Falam com lábios lisonjeiros e coração refolhado.3 Corte Jeová todos os lábios lisonjeiros, E a língua que fala coisas pomposas:4 Os que disseram: Engrandeceremos a nossa língua; Os nossos lábios a nós nos pertencem: quem sobre nós é senhor?5 Por causa da desolação dos aflitos, Por causa do gemido dos necessitados, Levantar-me-ei agora, diz Jeová; Porei em segurança quem por ela suspira.6 As palavras de Jeová são palavras puras, Qual prata fundida numa fornalha sobre a terra, Purificada sete vezes.7 Tu, Jeová, os guardarás, Tu a cada um defenderás desta geração para sempre.8 Por toda a parte andam os iníquos, Quando a vileza está exaltada entre os filhos dos homens.