1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

1 Ó Deus do meu louvor, não te cales;2 Porque eles abrem contra mim boca iníqua e cheia de dolo, Contra mim falam com língua mentirosa.3 Cercam-me também com palavras de ódio, E sem causa fazem-me guerra.4 Em troca do meu amor tornam-se os meus adversários. Mas eu me dedico à oração.5 Retribuíram-me o mal pelo bem, E o ódio pelo amor que lhes tenho.6 Coloca sobre ele um homem perverso, E esteja à sua direita um adversário.7 Quando ele for julgado, saia condenado; E em pecado se lhe torne a sua súplica.8 Sejam poucos os seus dias; E tome outro o seu ofício.9 Fiquem órfãos os seus filhos, E viúva, sua mulher.10 Andem errantes seus filhos, e mendiguem; E esmolem longe das suas habitações arruinadas.11 Que um credor arme laço a tudo quanto tem; Esbulhem-no estranhos do fruto do seu trabalho.12 Não haja quem lhe estenda benignidade, Nem haja quem se compadeça de seus órfãos.13 Seja extirpada a sua posteridade, Na próxima geração apague-se o seu nome.14 Seja recordada por Jeová a iniqüidade de seus pais, E não seja apagado o pecado de sua mãe.15 Estejam eles sempre diante de Jeová, Para que ele faça desaparecer da terra a memória deles;16 Porquanto não se lembrou de usar de benignidade, Mas perseguiu ao aflito e ao necessitado E ao de ânimo abatido, para lhes tirar a vida.17 Ele amou a maldição, e ela veio ter com ele; Não teve prazer na bênção, e ela se apartou dele.18 Vestiu-se também de maldição como dum vestido, Dentro dele penetrou ela como água, E nos seus ossos como azeite.19 Seja-lhe como vestido com que ele se cobre, E como o cinto com que sempre anda cingido.20 Da parte de Jeová é esta a recompensa dos meus adversários, E daqueles que falam mal contra a minha alma.21 Mas tu, Jeová Senhor, toma a minha parte por amor do teu nome: Pois que é boa a tua benignidade, livra-me.22 Porque eu sou aflito e necessitado, E dentro de mim está ferido o meu coração.23 Vou-me como a sombra que declina; Sou arrebatado como um gafanhoto.24 Bambaleiam os meus joelhos por efeito do jejum, E a minha carne está privada de gordura.25 Quanto a mim, tornei-me para eles objeto de opróbrio; Ao verem-me eles, meneiam a cabeça.26 Ajuda-me, Jeová, Deus meu, Salva-me segundo a tua benignidade,27 Para que saibam que nisto está a tua mão, Que tu, Jeová, fizeste isto.28 Amaldiçoem eles, mas abençoa tu; Envergonhados sejam os que se levantam, Mas regozije-se o teu servo.29 Vistam-se de ignomínia os meus adversários, E da sua própria vergonha cubram-se como dum manto.30 Muitas graças darei a Jeová com a minha boca, E no meio da multidão o louvarei,31 Porque ele se coloca à mão direita do necessitado, Para o salvar dos que julgam a sua alma.