1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

1 O poderoso Deus, Jeová, fala E convoca a terra desde o nascer do sol até o seu ocaso.2 Desde Sião, perfeição de beleza, Resplandece Deus.3 O nosso Deus vem, e não fica em silêncio; Arde diante dele um fogo, E em redor reina uma grande procela.4 Ele intima os céus lá em cima, E a terra para o julgamento do seu povo.5 Reuni a mim os meus santos, Os que comigo fazem aliança por meio de sacrifícios.6 Os céus proclamam a retidão dele, Porque é Deus mesmo quem vai julgar. (Selá)7 Ouve, povo meu, e eu falarei; Ó Israel, e eu te protestarei: Eu sou Deus, o teu Deus.8 Não te argüirei de teus sacrifícios, Nem de teus holocaustos, que estão sempre diante de mim.9 Não tomarei da tua casa novilhos, Nem dos teus apriscos, bodes.10 Pois meus são todos os animais do bosque, E os gados sobre milhares de outeiros.11 Conheço todas as aves dos montes, E tudo o que se move no campo, tenho-o presente.12 Se eu tivesse fome, não to diria a ti; Pois meu é o mundo e a sua plenitude.13 Acaso hei de comer a carne de touros, Ou beber o sangue de bodes?14 Oferece a Deus sacrifício de ação de graças, E paga ao Altíssimo os teus votos;15 Invoca-me no dia da angústia; Eu te livrarei, e tu me glorificarás.16 Mas o iníquo diz Deus: Que fazes tu em recitares os meus estatutos, E em tomares a minha aliança na tua boca,17 Visto que tu aborreces a instrução, E lanças para trás das costas as minhas palavras?18 Quando vias um ladrão, tu te comprazias nele, E participavas com os adúlteros.19 Soltas a tua boca para a perversidade, E a tua língua trama enganos.20 Sentado falas contra teu irmão, Difamas o filho de tua mãe.21 Estas coisas tens feito, e calei-me; Pensavas que eu me tornaria sem dúvida como tu: Mas eu te argüirei, e te porei tudo à vista.22 Considerai isto, vós que vos esqueceis de Deus, Para que não vos despedace eu, sem haver quem acuda.23 Aquele que oferece o sacrifício de ação de graças, me glorifica; E àquele que prepara o seu caminho, Far-lhe-ei ver a salvação de Deus. espírito reto de ter ele entrado a Bate-Seba