1 Like snow in summer, and as rain in harvest,

so honor is not fitting for a fool.

2 Like a fluttering sparrow,

like a darting swallow,

so the undeserved curse doesn’t come to rest.

3 A whip is for the horse,

a bridle for the donkey,

and a rod for the back of fools!

4 Don’t answer a fool according to his folly,

lest you also be like him.

5 Answer a fool according to his folly,

lest he be wise in his own eyes.

6 One who sends a message by the hand of a fool

is cutting off feet and drinking violence.

7 Like the legs of the lame that hang loose,

so is a parable in the mouth of fools.

8 As one who binds a stone in a sling,

so is he who gives honor to a fool.

9 Like a thorn bush that goes into the hand of a drunkard,

so is a parable in the mouth of fools.

10 As an archer who wounds all,

so is he who hires a fool

or he who hires those who pass by.

11 As a dog that returns to his vomit,

so is a fool who repeats his folly.

12 Do you see a man wise in his own eyes?

There is more hope for a fool than for him.

13 The sluggard says, "There is a lion in the road!

A fierce lion roams the streets!"

14 As the door turns on its hinges,

so does the sluggard on his bed.

15 The sluggard buries his hand in the dish.

He is too lazy to bring it back to his mouth.

16 The sluggard is wiser in his own eyes

than seven men who answer with discretion.

17 Like one who grabs a dog’s ears

is one who passes by and meddles in a quarrel not his own.

18 Like a madman who shoots torches, arrows, and death,

19 is the man who deceives his neighbor and says, "Am I not joking?"

20 For lack of wood a fire goes out.

Without gossip, a quarrel dies down.

21 As coals are to hot embers,

and wood to fire,

so is a contentious man to kindling strife.

22 The words of a whisperer are as dainty morsels,

they go down into the innermost parts.

23 Like silver dross on an earthen vessel

are the lips of a fervent one with an evil heart.

24 A malicious man disguises himself with his lips,

but he harbors evil in his heart.

25 When his speech is charming, don’t believe him,

for there are seven abominations in his heart.

26 His malice may be concealed by deception,

but his wickedness will be exposed in the assembly.

27 Whoever digs a pit shall fall into it.

Whoever rolls a stone, it will come back on him.

28 A lying tongue hates those it hurts;

and a flattering mouth works ruin.

1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.