1 The proverbs of Solomon, the son of David, king of Israel:

2 to know wisdom and instruction;

to discern the words of understanding;

3 to receive instruction in wise dealing,

in righteousness, justice, and equity;

4 to give prudence to the simple,

knowledge and discretion to the young man—

5 that the wise man may hear, and increase in learning;

that the man of understanding may attain to sound counsel;

6 to understand a proverb and parables,

the words and riddles of the wise.

7 The fear of Yahweh is the beginning of knowledge,

but the foolish despise wisdom and instruction.

8 My son, listen to your father’s instruction,

and don’t forsake your mother’s teaching;

9 for they will be a garland to grace your head,

and chains around your neck.

10 My son, if sinners entice you,

don’t consent.

11 If they say, "Come with us.

Let’s lie in wait for blood.

Let’s lurk secretly for the innocent without cause.

12 Let’s swallow them up alive like Sheol,

and whole, like those who go down into the pit.

13 We’ll find all valuable wealth.

We’ll fill our houses with plunder.

14 You shall cast your lot among us.

We’ll all have one purse"—

15 my son, don’t walk on the path with them.

Keep your foot from their path,

16 for their feet run to evil.

They hurry to shed blood.

17 For the net is spread in vain in the sight of any bird;

18 but these lay in wait for their own blood.

They lurk secretly for their own lives.

19 So are the ways of everyone who is greedy for gain.

It takes away the life of its owners.

20 Wisdom calls aloud in the street.

She utters her voice in the public squares.

21 She calls at the head of noisy places.

At the entrance of the city gates, she utters her words:

22 "How long, you simple ones, will you love simplicity?

How long will mockers delight themselves in mockery,

and fools hate knowledge?

23 Turn at my reproof.

Behold, I will pour out my spirit on you.

I will make known my words to you.

24 Because I have called, and you have refused;

I have stretched out my hand, and no one has paid attention;

25 but you have ignored all my counsel,

and wanted none of my reproof;

26 I also will laugh at your disaster.

I will mock when calamity overtakes you,

27 when calamity overtakes you like a storm,

when your disaster comes on like a whirlwind,

when distress and anguish come on you.

28 Then they will call on me, but I will not answer.

They will seek me diligently, but they will not find me,

29 because they hated knowledge,

and didn’t choose the fear of Yahweh.

30 They wanted none of my counsel.

They despised all my reproof.

31 Therefore they will eat of the fruit of their own way,

and be filled with their own schemes.

32 For the backsliding of the simple will kill them.

The careless ease of fools will destroy them.

33 But whoever listens to me will dwell securely,

and will be at ease, without fear of harm."

1 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

2 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

3 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

4 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

5 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

6 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

7 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

8 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

9 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

10 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

11 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

12 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

13 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

14 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

15 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

16 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

17 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

18 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

19 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

20 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

21 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

22 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

23 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

24 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

25 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

26 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

27 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

28 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

29 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

30 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

31 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

32 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

33 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.