1 My son, keep my words.

Lay up my commandments within you.

2 Keep my commandments and live!

Guard my teaching as the apple of your eye.

3 Bind them on your fingers.

Write them on the tablet of your heart.

4 Tell wisdom, "You are my sister."

Call understanding your relative,

5 that they may keep you from the strange woman,

from the foreigner who flatters with her words.

6 For at the window of my house,

I looked out through my lattice.

7 I saw among the simple ones.

I discerned among the youths a young man void of understanding,

8 passing through the street near her corner,

he went the way to her house,

9 in the twilight, in the evening of the day,

in the middle of the night and in the darkness.

10 Behold, there a woman met him with the attire of a prostitute,

and with crafty intent.

11 She is loud and defiant.

Her feet don’t stay in her house.

12 Now she is in the streets, now in the squares,

and lurking at every corner.

13 So she caught him, and kissed him.

With an impudent face she said to him:

14 "Sacrifices of peace offerings are with me.

Today I have paid my vows.

15 Therefore I came out to meet you,

to diligently seek your face,

and I have found you.

16 I have spread my couch with carpets of tapestry,

with striped cloths of the yarn of Egypt.

17 I have perfumed my bed with myrrh, aloes, and cinnamon.

18 Come, let’s take our fill of loving until the morning.

Let’s solace ourselves with loving.

19 For my husband isn’t at home.

He has gone on a long journey.

20 He has taken a bag of money with him.

He will come home at the full moon."

21 With persuasive words, she led him astray.

With the flattering of her lips, she seduced him.

22 He followed her immediately,

as an ox goes to the slaughter,

as a fool stepping into a noose.

23 Until an arrow strikes through his liver,

as a bird hurries to the snare,

and doesn’t know that it will cost his life.

24 Now therefore, sons, listen to me.

Pay attention to the words of my mouth.

25 Don’t let your heart turn to her ways.

Don’t go astray in her paths,

26 for she has thrown down many wounded.

Yes, all her slain are a mighty army.

27 Her house is the way to Sheol,

going down to the rooms of death.

1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

3 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

14 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

27 Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.