1 א נקטה נפשי בחיי אעזבה עלי שיחי אדברה במר נפשי br
2 ב אמר אל-אלוה אל-תרשיעני הודיעני על מה-תריבני br
3 ג הטוב לך כי תעשק--כי-תמאס יגיע כפיך ועל-עצת רשעים הופעת br
4 ד העיני בשר לך אם-כראות אנוש תראה br
5 ה הכימי אנוש ימיך אם-שנותיך כימי גבר br
6 ו כי-תבקש לעוני ולחטאתי תדרוש br
7 ז על-דעתך כי-לא ארשע ואין מידך מציל br
8 ח ידיך עצבוני ויעשוני יחד סביב ותבלעני br
9 ט זכר-נא כי-כחמר עשיתני ואל-עפר תשיבני br
10 י הלא כחלב תתיכני וכגבנה תקפיאני br
11 יא עור ובשר תלבישני ובעצמות וגידים תשככני br
12 יב חיים וחסד עשית עמדי ופקדתך שמרה רוחי br
13 יג ואלה צפנת בלבבך ידעתי כי-זאת עמך br
14 יד אם-חטאתי ושמרתני ומעוני לא תנקני br
15 טו אם רשעתי אללי לי-- וצדקתי לא-אשא ראשי br שבע קלון וראה עניי br
16 טז ויגאה כשחל תצודני ותשב תתפלא-בי br
17 יז תחדש עדיך נגדי ותרב כעשך עמדי חליפות וצבא עמי br
18 יח ולמה מרחם הצאתני אגוע ועין לא-תראני br
19 יט כאשר לא-הייתי אהיה מבטן לקבר אובל br
20 כ הלא-מעט ימי יחדל (וחדל) ישית (ושית) ממני ואבליגה מעט br
21 כא בטרם אלך ולא אשוב-- אל-ארץ חשך וצלמות br
22 כב ארץ עפתה כמו אפל--צלמות ולא סדרים ותפע כמו-אפל
1 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.