1 א ברית כרתי לעיני ומה אתבונן על-בתולה br
2 ב ומה חלק אלוה ממעל ונחלת שדי ממרמים br
3 ג הלא-איד לעול ונכר לפעלי און br
4 ד הלא-הוא יראה דרכי וכל-צעדי יספור br
5 ה אם-הלכתי עם-שוא ותחש על-מרמה רגלי br
6 ו ישקלני במאזני-צדק וידע אלוה תמתי br
7 ז אם תטה אשרי מני הדרך br ואחר עיני הלך לבי ובכפי דבק מאום br
8 ח אזרעה ואחר יאכל וצאצאי ישרשו br
9 ט אם-נפתה לבי על-אשה ועל-פתח רעי ארבתי br
10 י תטחן לאחר אשתי ועליה יכרעון אחרין br
11 יא כי-הוא (היא) זמה והיא (והוא) עון פלילים br
12 יב כי אש היא עד-אבדון תאכל ובכל-תבואתי תשרש br
13 יג אם-אמאס--משפט עבדי ואמתי ברבם עמדי br
14 יד ומה אעשה כי-יקום אל וכי-יפקד מה אשיבנו br
15 טו הלא-בבטן עשני עשהו ויכננו ברחם אחד br
16 טז אם-אמנע מחפץ דלים ועיני אלמנה אכלה br
17 יז ואכל פתי לבדי ולא-אכל יתום ממנה br
18 יח כי מנעורי גדלני כאב ומבטן אמי אנחנה br
19 יט אם-אראה אובד מבלי לבוש ואין כסות לאביון br
20 כ אם-לא ברכוני חלצו ומגז כבשי יתחמם br
21 כא אם-הניפותי על-יתום ידי כי-אראה בשער עזרתי br
22 כב כתפי משכמה תפול ואזרעי מקנה תשבר br
23 כג כי פחד אלי איד אל ומשאתו לא אוכל br
24 כד אם-שמתי זהב כסלי ולכתם אמרתי מבטחי br
25 כה אם-אשמח כי-רב חילי וכי-כביר מצאה ידי br
26 כו אם-אראה אור כי יהל וירח יקר הלך br
27 כז ויפת בסתר לבי ותשק ידי לפי br
28 כח גם-הוא עון פלילי כי-כחשתי לאל ממעל br
29 כט אם-אשמח בפיד משנאי והתעררתי כי-מצאו רע br
30 ל ולא-נתתי לחטא חכי-- לשאל באלה נפשו br
31 לא אם-לא אמרו מתי אהלי מי-יתן מבשרו לא נשבע br
32 לב בחוץ לא-ילין גר דלתי לארח אפתח br
33 לג אם-כסיתי כאדם פשעי-- לטמון בחבי עוני br
34 לד כי אערוץ המון רבה-- ובוז-משפחות יחתני br ואדם לא-אצא פתח br
35 לה מי יתן-לי שמע לי-- הן-תוי שדי יענני br וספר כתב איש ריבי br
36 לו אם-לא על-שכמי אשאנו אענדנו עטרות לי br
37 לז מספר צעדי אגידנו כמו-נגיד אקרבנו br
38 לח אם-עלי אדמתי תזעק ויחד תלמיה יבכיון br
39 לט אם-כחה אכלתי בלי-כסף ונפש בעליה הפחתי br
40 מ תחת חטה יצא חוח--ותחת-שערה באשה תמו דברי איוב
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]