1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.

3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.

6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.

8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.

9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.

18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.

19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.

20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.

23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.

24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.

27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.

28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.

31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.

1 Žmogus paruošia savo širdį, bet nuo Viešpaties priklauso jo burnos atsakymas.

2 Visi žmogaus keliai atrodo geri jo paties akyse, bet Viešpats pasveria dvasią.

3 Pavesk savo darbus Viešpačiui, ir tavo sumanymai pasiseks.

4 Viešpats viską sukūrė dėl savęs, net ir nedorėlį nelaimės dienai.

5 Viešpats bjaurisi visais, kurie išdidūs širdyje; nors ir susijungtų, jie neišvengs bausmės.

6 Gailestingumu ir tiesa apvaloma nuo kaltės, Viešpaties baimė padeda išvengti pikto.

7 Kai žmogaus keliai patinka Viešpačiui, Jis padaro, kad ir jo priešai gyventų taikoje su juo.

8 Geriau mažai su teisumu negu didelis pelnas nesąžiningai.

9 Žmogaus širdis planuoja savo kelią, bet Viešpats nukreipia jo žingsnius.

10 Dieviškas sprendimas karaliaus lūpose, ir jo burna nenusikalsta teisme.

11 Teisingi svarsčiai ir svarstyklės yra Viešpaties, visi svarsčiai maišelyje yra Jo darbas.

12 Karalius bjaurisi nedorybėmis, nes jo sostas įtvirtintas teisingumu.

13 Karaliams patinka teisios lūpos, ir jie mėgsta tuos, kurie kalba tiesą.

14 Karaliaus pyktis yra mirties pasiuntinys, bet išmintingas žmogus gali jį nuraminti.

15 Karaliaus veido šviesoje gyvenimas, jo palankumas kaip vėlyvasis lietus.

16 Išmintis daug vertingesnė už auksą, supratimas­už sidabrą.

17 Teisiojo kelias­šalintis nuo pikto; kas laikosi kelio, išsaugo gyvybę.

18 Išdidumas eina sunaikinimo priekyje, puikybė­prieš žlugimą.

19 Geriau būti nuolankios dvasios su romiaisiais, negu dalintis grobį su išdidžiaisiais.

20 Kas išmintingai tvarko reikalus, susilauks sėkmės; palaimintas, kuris pasitiki Viešpačiu.

21 Išmintingas širdyje bus vadinamas sumaniu, ir švelniais žodžiais lengviau įtikinti.

22 Supratimas yra gyvybės šaltinis tam, kas jį turi; kvailių pamokymas­kvailystė.

23 Išmintingojo širdis moko jo burną ir prideda išmanymo jo lūpoms.

24 Malonūs žodžiai yra kaip medus­saldūs sielai ir sveiki kūnui.

25 Kartais kelias, kuris žmogui atrodo teisingas, nuveda į mirtį.

26 Kas dirba, dirba dėl savęs, nes jo burna verčia jį.

27 Bedievis žmogus iškasa blogį, ir jo lūpose tarsi deganti ugnis.

28 Ydingas žmogus sukelia vaidus, ir plepys išskiria draugus.

29 Smurtininkas vilioja savo artimą ir veda jį blogu keliu.

30 Jis užsimerkia, planuodamas niekšybę, prikandęs lūpas, vykdo savo piktus sumanymus.

31 Žili plaukai­šlovės vainikas, jei įgytas teisumo kelyje.

32 Lėtas pykti yra geresnis už galiūną, susivaldantis­už tą, kuris užima miestą.

33 Burtas metamas į skverną, bet jo išsidėstymas priklauso nuo Viešpaties.