1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.

4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.

6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.

7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.

8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.

9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.

10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.

11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.

12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.

13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.

17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.

19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.

20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.

22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.

23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.

24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.

25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

1 Kas dažnai baramas, bet užkietina savo sprandą, bus staiga sunaikintas ir nebeatsigaus.

2 Kai teisieji valdo, tauta džiaugiasi, o kai valdo nedorėliai, tauta dejuoja.

3 Kas myli išmintį, džiugina tėvą, o kas susideda su paleistuvėmis, praranda turtą.

4 Teisingai valdydamas, karalius sustiprina kraštą, o kas ima kyšius, griauna jį.

5 Kas pataikauja artimui, spendžia pinkles sau.

6 Piktas žmogus įsipainioja nusikaltimuose, o teisusis gieda ir džiūgauja.

7 Teisusis atsižvelgia į beturčių teises, o nedorėlis nenori jų žinoti.

8 Niekintojai sukelia mieste neramumus, o išmintingieji nukreipia rūstybę.

9 Jei išmintingas susiginčija su kvailiu,­ar tas niršta, ar juokiasi,­nėra ramybės.

10 Kraujo trokštantis nekenčia nekaltojo, o teisieji rūpinasi jo siela.

11 Kvailys kalba viską, ką galvoja, o išmintingas susilaiko.

12 Jei valdovas klauso melo, visi jo tarnai bus nedorėliai.

13 Beturtis ir sukčius turi bendra: Viešpats abiem davė šviesą akims.

14 Karaliaus, kuris teisingai teisia beturtį, sostas išsilaikys per amžius.

15 Rykštė ir pabarimas teikia išminties; vaikas, paliktas savo valiai, daro gėdą motinai.

16 Daugėjant nedorėliams, daugėja nusikaltimų; teisieji matys jų žlugimą.

17 Auklėk savo sūnų, tai jis bus tau paguoda ir tavo siela džiaugsis.

18 Be apreiškimo žūsta tauta. Palaimintas, kas laikosi įstatymo.

19 Vergo neišauklėsi žodžiais; nors jis supranta, bet nepaklauso.

20 Kvailys teikia daugiau vilties, negu žmogus, kuris skubotai kalba.

21 Vergas, lepinamas nuo mažens, galiausiai taps kaip sūnus.

22 Piktas žmogus sukelia vaidus, o ūmus žmogus dažnai nusikalsta.

23 Išdidumas pažemina žmogų, o nuolankus dvasia susilauks pagarbos.

24 Kas susideda su vagimi, nekenčia savo sielos; jis prisiekia sakyti tiesą, bet nieko nepasako.

25 Kas bijo žmonių, pakliūna į spąstus, kas pasitiki Viešpačiu, bus saugus.

26 Daugelis ieško valdovo palankumo, bet teisingumas ateina iš Viešpaties.

27 Teisusis bjaurisi neteisiuoju ir nedorėlis tuo, kuris eina tiesiu keliu.