1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

1 Kas dažnai baramas, bet užkietina savo sprandą, bus staiga sunaikintas ir nebeatsigaus.2 Kai teisieji valdo, tauta džiaugiasi, o kai valdo nedorėliai, tauta dejuoja.3 Kas myli išmintį, džiugina tėvą, o kas susideda su paleistuvėmis, praranda turtą.4 Teisingai valdydamas, karalius sustiprina kraštą, o kas ima kyšius, griauna jį.5 Kas pataikauja artimui, spendžia pinkles sau.6 Piktas žmogus įsipainioja nusikaltimuose, o teisusis gieda ir džiūgauja.7 Teisusis atsižvelgia į beturčių teises, o nedorėlis nenori jų žinoti.8 Niekintojai sukelia mieste neramumus, o išmintingieji nukreipia rūstybę.9 Jei išmintingas susiginčija su kvailiu,­ar tas niršta, ar juokiasi,­nėra ramybės.10 Kraujo trokštantis nekenčia nekaltojo, o teisieji rūpinasi jo siela.11 Kvailys kalba viską, ką galvoja, o išmintingas susilaiko.12 Jei valdovas klauso melo, visi jo tarnai bus nedorėliai.13 Beturtis ir sukčius turi bendra: Viešpats abiem davė šviesą akims.14 Karaliaus, kuris teisingai teisia beturtį, sostas išsilaikys per amžius.15 Rykštė ir pabarimas teikia išminties; vaikas, paliktas savo valiai, daro gėdą motinai.16 Daugėjant nedorėliams, daugėja nusikaltimų; teisieji matys jų žlugimą.17 Auklėk savo sūnų, tai jis bus tau paguoda ir tavo siela džiaugsis.18 Be apreiškimo žūsta tauta. Palaimintas, kas laikosi įstatymo.19 Vergo neišauklėsi žodžiais; nors jis supranta, bet nepaklauso.20 Kvailys teikia daugiau vilties, negu žmogus, kuris skubotai kalba.21 Vergas, lepinamas nuo mažens, galiausiai taps kaip sūnus.22 Piktas žmogus sukelia vaidus, o ūmus žmogus dažnai nusikalsta.23 Išdidumas pažemina žmogų, o nuolankus dvasia susilauks pagarbos.24 Kas susideda su vagimi, nekenčia savo sielos; jis prisiekia sakyti tiesą, bet nieko nepasako.25 Kas bijo žmonių, pakliūna į spąstus, kas pasitiki Viešpačiu, bus saugus.26 Daugelis ieško valdovo palankumo, bet teisingumas ateina iš Viešpaties.27 Teisusis bjaurisi neteisiuoju ir nedorėlis tuo, kuris eina tiesiu keliu.