1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

1 Mano sūnau, būk dėmesingas mano išminčiai ir palenk ausį mano supratimui,

2 kad būtum nuovokus ir tavo lūpos išlaikytų pažinimą.

3 Kaip varvantis medus svetimos moters lūpos ir jos burna švelnesnė už aliejų.

4 Bet galiausiai ji tampa karti kaip metėlė ir aštri kaip dviašmenis kalavijas.

5 Jos kojos žengia į mirtį, jos žingsniai veda į pragarą.

6 Kad tu nemąstytum apie jos gyvenimo taką, žinok­jos keliai nepastovūs ir tu negali jų suprasti.

7 Dabar, mano vaikai, klausykite manęs ir neatsitraukite nuo mano burnos žodžių.

8 Atitolink nuo jos savo kelią ir nesiartink prie jos namų durų,

9 kad neatiduotum savo garbės kitiems ir savo metų negailestingajam;

10 kad svetimi nesisotintų tavo gėrybėmis ir tavo darbas nebūtų svetimojo namuose,

11 ir galiausiai neturėtum vaitoti, išsekinęs kūną bei jėgas,

12 ir sakyti: "Kodėl nekenčiau pamokymų ir mano širdis paniekino pabarimą,

13 neklausiau savo mokytojų balso ir nepalenkiau savo ausies prie tų, kurie mane mokė?

14 Aš kone patekau į visokias nelaimes bendruomenės ir susirinkimo vidury".

15 Gerk vandenį iš savo šulinio, tekantį vandenį iš savo versmės.

16 Ar tavo vandens šaltiniai išsilies po gatves, o vandens srovės aikštėse?

17 Tebūna jie tik tau, nedalink jų svetimiems.

18 Tebūna tavo šaltinis palaimintas ir džiaukis su savo jaunystės žmona.

19 Ji kaip miela stirna, kaip grakšti elnė. Tegul jos krūtys tenkina tave visą laiką, nuolat mėgaukis jos meile.

20 Mano sūnau, kam tau mėgautis svetima moterimi ir apsikabinti su svetimąja?

21 Viešpats stebi visus žmogaus kelius ir apsvarsto visus jo takus.

22 Nedorėlį sugauna jo paties nedorybės ir supančioja jo nuodėmių pančiai.

23 Jis miršta nepasimokęs, per savo didelį kvailumą nuklysta.