1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

1 Kaip sniegas vasarą ir lietus pjūties metu, taip garbė netinka kvailiui.

2 Kaip žvirblis nuskrenda ir kregždė nulekia, taip neišsipildys neužpelnytas prakeikimas.

3 Botagas arkliui, žąslai asilui, rykštė kvailio nugarai.

4 Neatsakyk kvailiui pagal jo kvailumą, kad netaptum panašus į jį.

5 Atsakyk kvailiui pagal jo kvailumą taip, kad jis neatrodytų sau išmintingas.

6 Kas siunčia kvailą pasiuntinį, nusikerta kojas ir patiria nuostolį.

7 Kaip luošas negali vaikščioti savo kojomis, taip patarlė netinka kvailiui.

8 Gerbti kvailą yra kaip dėti brangakmenį į mėtyklę.

9 Kaip erškėtis girtuoklio rankoje, taip patarlė kvailio burnoje.

10 Didis Dievas, kuris visa padarė, atlygina kvailiui ir neištikimam.

11 Kaip šuo grįžta prie savo vėmalo, taip kvailys kartoja savo kvailystes.

12 Kvailys teikia daugiau vilties negu žmogus, kuris laiko save išmintingu.

13 Tinginys sako: "Liūtas kelyje! Žiaurus liūtas gatvėje!"

14 Kaip durys sukasi ant vyrių, taip tinginys vartosi lovoje.

15 Tinginys įkiša savo ranką į dubenį, bet jam sunku pakelti ją prie burnos.

16 Tinginys laiko save išmintingesniu už septynis vyrus, galinčius išmintingai atsakyti.

17 Kas praeidamas įsikiša į vaidus, kurie jo neliečia, elgiasi kaip tas, kuris šunį griebia už ausų.

18 Kaip beprotis, kuris mėto žarijas, laido strėles ir žudo,

19 yra tas, kas apgauna artimą ir sako: "Aš pajuokavau".

20 Kai nėra malkų, gęsta ugnis; pašalinus apkalbėtoją, baigiasi ginčai.

21 Kaip iš anglių atsiranda žarijos ir iš malkų ugnis, taip vaidingas žmogus sukelia kivirčus.

22 Apkalbos yra lyg skanėstas, kuris pasiekia žmogaus vidurius.

23 Karšti žodžiai ir nedora širdis yra kaip sidabro priemaišomis aptraukta molinė šukė.

24 Kas neapkenčia, slepia tai po savo lūpomis ir laiko klastą savyje.

25 Kai jis kalba maloniai, netikėk juo: jo širdyje yra septynios bjaurystės.

26 Nors jis neapykantą slepia žodžiais, jo nedorybė paaiškės tautos susirinkime.

27 Kas kasa duobę, pats į ją įkrinta. Kas parita akmenį, ant to jis sugrįžta.

28 Meluojantis liežuvis nekenčia tų, kurie nuo jo nukenčia. Pataikaujanti burna sukelia pražūtį.