1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.

2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.

3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.

4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.

5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.

6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?

7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.

8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.

9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?

10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.

11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.

12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.

13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.

14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.

15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.

16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.

17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.

18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.

19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.

20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.

21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,

22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.

23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.

24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?

25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.

26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.

27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.

28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.

29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.

30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.

1 Vynas­pasityčiotojas, o stiprus gėrimas­pašėlęs; kas jais apsigauna, nėra išmintingas.

2 Karaliaus rūstybė yra kaip liūto riaumojimas; kas jį erzina, nusideda prieš savo gyvybę.

3 Garbė žmogui vengti ginčų, bet kiekvienas kvailys įsivelia į juos.

4 Tinginys nearia dėl šalčio, todėl derliaus metu elgetaus ir nieko neturės.

5 Patarimas žmogaus širdyje yra kaip gilus vanduo, sumanus žmogus jį semia.

6 Daugelis žmonių skelbia savo gerumą, bet kas suras ištikimą žmogų?

7 Teisus žmogus vaikšto savo nekaltume, ir jo vaikai bus palaiminti.

8 Karalius, sėdėdamas teismo soste, savo akimis išsklaido visą blogį.

9 Kas gali sakyti: "Apvaliau savo širdį, esu be nuodėmės"?

10 Skirtingi svarsčiai ir skirtingi saikai yra pasibjaurėjimas Viešpaties akyse.

11 Jau vaiką galima pažinti iš jo poelgių, ar jo darbai bus tyri ir teisingi.

12 Viešpats sutvėrė girdinčią ausį ir matančią akį.

13 Kas mėgsta miegoti, tampa beturtis; atsimerk ir turėsi pakankamai maisto.

14 Pirkėjas sako: "Niekam tikę, niekam tikę!", o nuėjęs savo keliu giriasi.

15 Yra aukso ir daugybė perlų, bet pažinimo lūpos yra didelė brangenybė.

16 Paimk apdarą iš to, kuris laidavo už svetimą, ir turėk užstatą iš suvedžiotojo.

17 Skani žmogui duona, apgaule įgyta, bet paskui jo burna yra pilna žvyro.

18 Sumanymai įtvirtinami patarimais, ir kariauti nepradėk neapsvarstęs.

19 Kas vaikšto plepėdamas, atidengia paslaptis, todėl nesusidėk su pataikūnais.

20 Kas keikia tėvą ir motiną, to žiburys užges visiškoje tamsoje.

21 Paveldėjimas, gautas paskubomis, galiausiai nebus palaimintas.

22 Nesakyk: "Atlyginsiu už pikta". Lauk Viešpaties, ir Jis padės tau.

23 Skirtingi svarsčiai yra pasibjaurėjimas Viešpačiui ir neteisingos svarstyklės nėra gerai.

24 Viešpats veda žmogų, kaip tad gali žmogus suprasti savo kelią?

25 Spąstai žmogui­padaryti įžadą, o po to galvoti.

26 Išmintingas karalius išblaško nedorėlius ir juos smarkiai baudžia.

27 Žmogaus dvasia yra Viešpaties žiburys, tiriantis širdies gelmes.

28 Gailestingumas ir tiesa apsaugo karalių, ir jo sostas palaikomas gailestingumu.

29 Jaunuolių garbė­jėga, o senuosius puošia žili plaukai.

30 Kirčių žymės pašalina pikta ir randai išvalo žmogaus širdį.