1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

17 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

22 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

1 Nedorėlis bėga niekam nevejant, o teisusis yra drąsus kaip liūtas.

2 Dėl šalies nuodėmių daugėja kunigaikščių, bet, jei valdovas išmintingas ir sumanus, ji ilgai išsilaiko.

3 Vargšas, kuris spaudžia vargšą, yra panašus į smarkų lietų, kuris sunaikina derlių.

4 Kurie nesilaiko įstatymo, giria nedorėlius; kurie laikosi įstatymo, priešinasi jiems.

5 Pikti žmonės nesupranta teisingumo, o kurie ieško Viešpaties, supranta viską.

6 Beturtis, kuris dorai elgiasi, geresnis už turtuolį, kuris iškraipo savo kelius.

7 Išmintingas sūnus laikosi įstatymo, o lėbautojų draugas daro gėdą tėvui.

8 Kas krauna turtus nuošimčiais ir palūkanomis, kaupia juos tam, kas pasigaili vargšo.

9 Kas neklauso įstatymo, to malda­pasibjaurėjimas.

10 Kas suklaidina teisųjį, kad jis eitų piktais keliais, pats įkris į savo duobę, o nekaltieji paveldės gėrybes.

11 Turtuolis tariasi esąs išmintingas, bet protingas beturtis mato tikrą jo padėtį.

12 Kai teisieji viešpatauja,­didelė šlovė; kai nedorėliai iškyla, žmonės slepiasi.

13 Kas slepia savo nusikaltimus, tam nesiseks, o kas išpažįsta ir atsisako jų, susilauks gailestingumo.

14 Palaimintas žmogus, kuris nuolat prisibijo, o kas užkietina savo širdį, pateks į nelaimę.

15 Nedoras valdovas neturtingai tautai yra kaip riaumojantis liūtas ir alkanas lokys.

16 Neprotingas valdovas griebiasi žiaurios priespaudos, kas nekenčia godumo, prailgins savo dienas.

17 Žmogus, praliejęs nekaltą kraują, bėga į pražūtį; niekas tegul nepadeda jam.

18 Kas nekaltai vaikščioja, bus išgelbėtas, kas eina kreivais keliais, vienąkart pražus.

19 Kas dirba savo žemę, turės pakankamai maisto, o kas seka dykinėtojais, skurs.

20 Ištikimas žmogus bus gausiai palaimintas, o kas siekia greitai praturtėti, neliks nekaltas.

21 Būti šališkam yra negerai; toks ir dėl duonos kąsnio nusikals.

22 Pavydus žmogus siekia greitai praturtėti ir nenujaučia, kad jo laukia skurdas.

23 Kas pabara klystantį, susilauks daugiau palankumo negu tas, kuris jam pataikauja liežuviu.

24 Kas apiplėšia tėvą ar motiną ir mano, kad tai nėra nusikaltimas, tas yra naikintojo bendras.

25 Išdidžios širdies žmogus sukelia vaidus, o kas pasitiki Viešpačiu, klestės.

26 Kas pasitiki savo širdimi, yra kvailas, o kas išmintingai elgiasi, bus išgelbėtas.

27 Kas duoda vargšui, nestokos, o kas užsimerkia, kad jo nematytų, bus labai keikiamas.

28 Iškylant nedorėliams, žmonės slepiasi, bet kai jie pražūna, padaugėja teisiųjų.