1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

1 Argi išmintis nešaukia ir supratimas nekelia savo balso?

2 Aukštumose, prie kelių ir prie takų ji stovi.

3 Prie miesto vartų, prie įėjimo į miestą, prie durų šaukia:

4 "Žmonės, į jus aš kreipiuosi, jums šaukiu, žmonių sūnūs.

5 Jūs neišmanėliai, mokykitės išminties; jūs kvailiai, įgykite supratingą širdį.

6 Klausykite, nes aš kalbėsiu apie didingus dalykus, mano lūpos skelbs teisumą.

7 Mano burna kalbės tiesą, ir nedorybė yra pasibjaurėjimas mano lūpoms.

8 Visi mano žodžiai yra teisingi, juose nėra klastos ir iškraipymo.

9 Jie yra aiškūs išmanantiems ir teisingi suprantantiems.

10 Priimkite mano pamokymą, o ne sidabrą; pažinimą, o ne gryną auksą.

11 Išmintis yra brangesnė už deimantus, su ja nesulyginama visa, ko galima trokšti.

12 Aš, išmintis, gyvenu su protingumu, atrandu pažinimą bei nuovokumą.

13 Viešpaties baimė­nekęsti pikto. Išdidumo, puikybės, piktų kelių ir klastingos burnos aš neapkenčiu.

14 Manyje patarimas ir sveikas protas, aš turiu supratimą ir jėgą.

15 Manimi karaliai karaliauja ir kunigaikščiai leidžia įstatymus.

16 Manimi kunigaikščiai, kilmingieji ir teisėjai valdo kraštą.

17 Aš myliu tuos, kurie mane myli. Kas anksti manęs ieško, suras mane.

18 Aš turiu turtus ir garbę, išliekančius turtus ir teisumą.

19 Mano vaisius yra brangesnis už gryną auksą, ir pelno iš manęs daugiau negu iš rinktinio sidabro.

20 Aš vedu teisumo keliu, viduriu teisingumo tako,

21 kad mane mylintiems duočiau paveldėti turtus ir pripildyčiau jų sandėlius.

22 Viešpats turėjo mane savo kelio pradžioje, prieš visus savo darbus.

23 Nuo amžių aš įtvirtinta, nuo pradžios, prieš pasaulio sutvėrimą.

24 Aš buvau pagimdyta, kai dar netryško vandens šaltiniai, nebuvo gelmių.

25 Pirma kalnų ir kalvų iškilimo aš buvau pagimdyta,

26 kai Jis dar nebuvo padaręs žemės, jos laukų ir pirmųjų žemės dulkių.

27 Kai Jis paruošė dangus, aš ten buvau. Kai Jis nubrėžė ribą virš gelmių,

28 įtvirtino debesis viršuje ir sustiprino gelmių šaltinius,

29 davė jūrai nurodymą, kad vandenys neperžengtų Jo įsakymo, ir dėjo žemės pamatus,

30 aš buvau šalia Jo kaip įgudęs menininkas, gėrėjausi kas dieną ir džiūgavau Jo akivaizdoje.

31 Džiaugiausi Jo apgyvendintame pasaulyje ir grožėjausi žmonių vaikais.

32 Dabar, vaikai, klausykite manęs. Palaiminti, kurie eina mano keliais.

33 Klausykite pamokymų ir būkite išmintingi, neatmeskite jų.

34 Palaimintas žmogus, kuris klauso manęs, kasdien budi prie mano vartų ir laukia prie mano durų.

35 Kas randa mane, randa gyvenimą ir įgis Viešpaties palankumą.

36 Kas nusideda prieš mane, tas kenkia pats sau. Kas manęs nekenčia, myli mirtį".