1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

1 Išmintis pasistatė namus, išsikirto septynias kolonas.2 Ji papjovė gyvulius, sumaišė vyną ir, padengusi stalą,3 pasiuntė tarnaites šaukti miesto aukščiausiose vietose:4 "Neišmanėliai, ateikite!" Kam trūksta supratimo, ji sako:5 "Ateikite, valgykite mano duonos ir gerkite vyno, kurį sumaišiau.6 Atsisakykite kvailystės ir gyvenkite; eikite supratimo keliu".7 Kas bara niekintoją, susilauks gėdos; sudraudęs nedorėlį, užsitrauksi dėmę.8 Nebark niekintojo, kad jis neimtų tavęs neapkęsti; sudrausk išmintingą, ir jis mylės tave.9 Patark išmintingam, ir jis taps dar išmintingesnis; pamokyk teisųjį, ir jo pažinimas išaugs.10 Viešpaties baimė­išminties pradžia, o Šventojo pažinimas­supratimas.11 Per mane padaugės tavo dienų, bus pridėta gyvenimo metų.12 Jei esi išmintingas, esi išmintingas pats sau; jei niekintojas, pats ir nukentėsi.13 Kvaila moteris yra triukšmadarė, neišmananti ir nieko nežino.14 Ji sėdi kėdėje prie savo namų, aukštose miesto vietose,15 ir kviečia visus, kurie eina savo keliais:16 "Neišmanėliai, ateikite!" Kam trūksta supratimo, ji sako:17 "Vogtas vanduo yra saldesnis, o duona, valgoma slaptoje, skanesnė".18 Jie nežino, kad ten mirusieji, ir jos svečiai pragaro gelmėse.