1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

1 Išmintis pasistatė namus, išsikirto septynias kolonas.

2 Ji papjovė gyvulius, sumaišė vyną ir, padengusi stalą,

3 pasiuntė tarnaites šaukti miesto aukščiausiose vietose:

4 "Neišmanėliai, ateikite!" Kam trūksta supratimo, ji sako:

5 "Ateikite, valgykite mano duonos ir gerkite vyno, kurį sumaišiau.

6 Atsisakykite kvailystės ir gyvenkite; eikite supratimo keliu".

7 Kas bara niekintoją, susilauks gėdos; sudraudęs nedorėlį, užsitrauksi dėmę.

8 Nebark niekintojo, kad jis neimtų tavęs neapkęsti; sudrausk išmintingą, ir jis mylės tave.

9 Patark išmintingam, ir jis taps dar išmintingesnis; pamokyk teisųjį, ir jo pažinimas išaugs.

10 Viešpaties baimė­išminties pradžia, o Šventojo pažinimas­supratimas.

11 Per mane padaugės tavo dienų, bus pridėta gyvenimo metų.

12 Jei esi išmintingas, esi išmintingas pats sau; jei niekintojas, pats ir nukentėsi.

13 Kvaila moteris yra triukšmadarė, neišmananti ir nieko nežino.

14 Ji sėdi kėdėje prie savo namų, aukštose miesto vietose,

15 ir kviečia visus, kurie eina savo keliais:

16 "Neišmanėliai, ateikite!" Kam trūksta supratimo, ji sako:

17 "Vogtas vanduo yra saldesnis, o duona, valgoma slaptoje, skanesnė".

18 Jie nežino, kad ten mirusieji, ir jos svečiai pragaro gelmėse.