1 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
1 Geriau sausas kąsnis su ramybe negu namai, pilni aukų mėsos, su vaidais.
2 Išmintingas tarnas valdys gėdą darantį sūnų ir gaus paveldėti dalį kaip vienas iš sūnų.
3 Kaip sidabras ir auksas ištiriamas ugnyje, taip Viešpats tiria žmogaus širdį.
4 Nedorėlis klauso klastingų lūpų, o melagispikto liežuvio.
5 Kas pajuokia vargšą, paniekina jo Kūrėją, o kas džiaugiasi nelaimės metu, neišvengs bausmės.
6 Vaikų vaikai yra senelių vainikas, o vaikų garbėjų tėvai.
7 Kvailiui netinka kalbėti apie didžius dalykus, tuo labiau kunigaikščiui netinka meluoti.
8 Dovana lyg brangakmenis davėjo akyse; kur jis eina su ja, visur laimi.
9 Kas pridengia nusikaltimą, ieško meilės; kas kaltę nuolat primena, suardo draugystę.
10 Įspėjimas daugiau padeda išmintingam negu šimtas kirčių kvailam.
11 Blogas žmogus ieško priekabių, todėl žiaurus pasiuntinys bus pasiųstas prieš jį.
12 Geriau sutikti mešką, kuriai atimti jos vaikai, negu kvailį jo kvailystėje.
13 Kas už gera atlygina piktu, pikta neatsitrauks nuo jo namų.
14 Kivirčo pradžia kaip užtvankos plyšys, todėl liaukis ginčytis, kol nevėlu.
15 Kas išteisina nedorėlį ir kas pasmerkia teisųjį, abu yra pasibjaurėjimas Viešpačiui.
16 Kam kvailiui mokėti pinigus už išmintį, kai jis jos visai netrokšta?
17 Draugas visuomet myli ir brolis pasirodo nelaimėje.
18 Kam trūksta proto, tas sukerta rankas ir laiduoja už savo draugą.
19 Kas mėgsta ginčus, myli nuodėmę, kas stato aukštus vartus, ieško pražūties.
20 Kas turi klastingą širdį, nieko gero nepasieks; kieno liežuvis iškreiptas, turės bėdų.
21 Kvailas sūnusne džiaugsmas, bet rūpestis tėvui.
22 Linksma širdis gydo kaip vaistai; prislėgta dvasia džiovina kaulus.
23 Nedorėlis ima kyšius, kad iškreiptų teisingumą.
24 Supratingas žmogus siekia išminties, kvailio akys žemės pakraščiuose.
25 Kvailas sūnusapmaudas tėvui ir skausmas motinai.
26 Bausti teisųjį yra negerai, kaip ir mušti kunigaikščius už teisingumą.
27 Kas turi supratimą, susilaiko kalboje, protingas žmogus turi romią dvasią.
28 Net kvailys, jei jis tyli, laikomas išmintingu, ir kas sučiaupia lūpas, laikomas protingu.