1 La risposta dolce calma il furore, ma la parola dura eccita l’ira.

2 La lingua dei saggi è ricca di scienza, ma la bocca degli stolti sgorga follia.

3 Gli occhi dell’Eterno sono in ogni luogo, osservano i cattivi e i buoni.

4 La lingua che calma è un albero di vita, ma la lingua perversa strazia lo spirito.

5 L’insensato disprezza l’istruzione di suo padre, ma chi tiene conto della riprensione diventa avveduto.

6 Nella casa del giusto c’è grande abbondanza, ma nelle entrate dell’empio c’è agitazione.

7 Le labbra dei saggi diffondono scienza, ma non così il cuore degli stolti.

8 Il sacrificio degli empi è in abominio all’Eterno, ma la preghiera degli uomini retti gli è gradita.

9 La via dell’empio è in abominio all’Eterno, ma egli ama chi segue la giustizia.

10 Una dura correzione aspetta chi lascia la retta via; chi odia la riprensione morirà.

11 Il soggiorno dei morti e l’abisso stanno davanti all’Eterno; quanto più i cuori dei figli degli uomini!

12 Il beffardo non ama che un altro lo riprenda; egli non va dai saggi.

13 Il cuore allegro rende raggiante il volto, ma quando il cuore è triste lo spirito è abbattuto.

14 Il cuore dell’uomo intelligente cerca la scienza, ma la bocca degli stolti si nutre di follia.

15 Tutti i giorni sono brutti per l’afflitto, ma per il cuore contento è sempre festa.

16 Meglio poco con il timore dell’Eterno, che grande tesoro con turbamento.

17 Meglio un piatto di erbe, dove c’è l’amore, che un bue ingrassato, dove c’è l’odio.

18 L’uomo irascibile fa nascere contese, ma chi è lento all’ira calma le liti.

19 La via del pigro è come una siepe di spine, ma il sentiero degli uomini retti è piano.

20 Il figlio saggio rallegra il padre, ma l’uomo stolto disprezza sua madre.

21 La follia è una gioia per chi è privo di senno, ma l’uomo prudente cammina diritto per la sua via.

22 I disegni falliscono, dove mancano i consigli; ma riescono, dove sono molti i consiglieri.

23 Uno prova gioia quando risponde bene; e quanto è buona una parola detta a suo tempo!

24 Per l’uomo sagace la via della vita conduce in alto, e gli fa evitare il soggiorno dei morti, situato in basso.

25 L’Eterno abbatte la casa dei superbi, ma rende stabili i confini della vedova.

26 I pensieri malvagi sono in abominio all’Eterno, ma le parole buone sono pure ai suoi occhi.

27 Chi è avido di lucro turba la sua casa, ma chi odia i regali vivrà.

28 Il cuore del giusto medita la sua risposta, ma la bocca degli empi sgorga cose malvagie.

29 L’Eterno è lontano dagli empi, ma ascolta la preghiera dei giusti.

30 Uno sguardo luminoso rallegra il cuore; una buona notizia fortifica le ossa.

31 L’orecchio attento alla riprensione che conduce alla vita, abiterà fra i saggi.

32 Chi rifiuta l’istruzione disprezza la sua anima, ma chi dà retta alla riprensione acquista senno.

33 Il timore dell’Eterno è scuola di sapienza, e l’umiltà precede la gloria.

1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost. 2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství. 3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré. 4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru. 5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude. 6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek. 7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak. 8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu. 9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje. 10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře. 11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? 12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí. 13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá. 14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím. 15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné. 16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem. 17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. 18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu. 19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená. 20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou. 21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje. 22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí. 23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré! 24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. 25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje. 26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné. 27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude. 28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost. 29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá. 30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti. 31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude. 32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum. 33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.