1 Non portare invidia ai malvagi e non desiderare di stare con loro, 2 perché il loro cuore medita violenza e le loro labbra parlano di nuocere.

3 La casa si costruisce con la sapienza e si rende stabile con la prudenza; 4 mediante la scienza se ne riempiono le stanze di ogni specie di beni preziosi e gradevoli.

5 L’uomo saggio è pieno di forza, e chi ha conoscenza accresce la sua potenza; 6 infatti, con sagge direttive potrai condurre bene la guerra, e la vittoria sta nel gran numero dei consiglieri.

7 La sapienza è troppo in alto per lo stolto; egli non apre mai la bocca alla porta della città.

8 Chi pensa a fare il male sarà chiamato esperto in malizia.

9 I disegni dello stolto sono peccato e il beffardo è l’abominio degli uomini.

10 Se ti scoraggi nel giorno dell’avversità, la tua forza è poca.

11 Libera quelli che sono condotti a morte, e salva quelli che, vacillando, vanno al supplizio. 12 Se dici: "Ma noi non ne sapevamo nulla!", colui che pesa i cuori, non lo vede forse? Colui che veglia sulla tua anima non lo sa forse? E non renderà egli a ciascuno secondo le sue opere?

13 Figlio mio, mangia del miele perché è buono; un favo di miele sarà dolce al tuo palato.

14 Così conosci la sapienza per il bene dell’anima tua! Se la trovi, c’è un avvenire, e la tua speranza non sarà delusa.

15 O empio, non tendere insidie alla casa del giusto! non devastare il luogo dove riposa! 16 perché il giusto cade sette volte e si rialza, ma gli empi sono travolti dalla sventura.

17 Quando il tuo nemico cade, non ti rallegrare; quando è rovesciato, il tuo cuore non ne gioisca, 18 affinché l’Eterno non lo veda e gli dispiaccia e non distolga la sua ira da lui.

19 Non ti irritare a causa di chi fa il male e non portare invidia agli empi; 20 perché non c’è avvenire per il malvagio; la lampada degli empi sarà spenta.

21 Figlio mio, temi l’Eterno e il re, e non associarti con chi vuole cambiare; 22 la loro calamità sopraggiungerà improvvisa, e chi sa la triste fine dei loro anni?

(versetti 23-34)

23 Anche queste sono massime dei saggi. Non è bene, in giudizio, avere dei riguardi personali.

24 Chi dice all’empio: "Tu sei giusto", i popoli lo malediranno, lo odieranno le nazioni. 25 Ma quelli che sanno punire se ne troveranno bene, su loro scenderanno benedizioni e prosperità.

26 Dà un bacio sulle labbra chi dà una risposta giusta.

27 Metti in buon ordine i tuoi affari di fuori, metti a posto i tuoi campi, poi ti costruirai la casa.

28 Non testimoniare, senza motivo, contro il tuo prossimo; non farti ingannatore con le tue parole. 29 Non dire: "Come ha fatto a me così farò a lui; renderò a costui secondo la sua opera".

30 Passai presso il campo del pigro e presso la vigna dell’uomo privo di senno; 31 ed ecco le spine vi crescevano dappertutto, i rovi ne coprivano il suolo, e il muro di cinta era in rovina. 32 Considerai la cosa, e mi misi a riflettere; da ciò che vidi, trassi una lezione: 33 Dormire un po’, sonnecchiare un po’, incrociare un po’ le mani per riposare 34 e la tua povertà verrà come un ladro, la tua miseria come un uomo armato.

1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi. 2 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví. 3 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn. 4 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným. 5 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly. 6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců. 7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých. 8 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou. 9 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač. 10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá. 11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel? 12 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho? 13 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým. 14 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata. 15 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho. 16 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém. 17 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé, 18 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj. 19 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných. 20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne. 21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj. 22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná? 23 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré. 24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové. 25 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého. 26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá. 27 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj. 28 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými. 29 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho. 30 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého, 31 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená. 32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze. 33 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, 34 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.