1 Il vino è schernitore, la bevanda alcolica è turbolenta, e chiunque se ne lascia sopraffare non è saggio.

2 Il terrore che incute il re è come il ruggito di un leone; chi lo irrita pecca contro la propria vita.

3 È una gloria per l’uomo l’astenersi dalle contese, ma chiunque è insensato mostra i denti.

4 Il pigro non ara a causa del freddo; alla raccolta verrà a cercare, ma non ci sarà nulla.

5 I disegni nel cuore dell’uomo sono acque profonde, ma l’uomo intelligente saprà attingervi.

6 Molta gente vanta la propria bontà; ma un uomo fedele chi lo troverà?

7 I figli del giusto, che cammina nella sua integrità, saranno beati dopo di lui.

8 Il re, seduto sul trono dove rende giustizia, dissipa ogni male con il suo sguardo.

9 Chi può dire: "Ho purificato il mio cuore, sono puro dal mio peccato?".

10 Doppio peso e doppia misura sono entrambi in abominio all’Eterno.

11 Anche il fanciullo dimostra con i suoi atti se la sua condotta sarà pura e retta.

12 L’orecchio che ascolta e l’occhio che vede, li ha fatti entrambi l’Eterno.

13 Non amare il sonno, perché tu non impoverisca; tieni gli occhi aperti e avrai pane da saziarti.

14 "Cattivo! cattivo!", dice il compratore; ma, andandosene, si vanta dell’acquisto.

15 C’è dell’oro e abbondanza di perle, ma le labbra ricche di scienza sono cosa più preziosa.

16 Prendigli il vestito, poiché ha dato garanzia per altri; fatti dare dei pegni, poiché si è reso garante di stranieri.

17 Il pane frodato è dolce all’uomo, ma, dopo, avrà la bocca piena di ghiaia.

18 I disegni sono resi stabili dal consiglio; fa’ dunque la guerra con una saggia direzione.

19 Chi va sparlando palesa i segreti, perciò non associarti con chi apre troppo le labbra.

20 Chi maledice suo padre e sua madre, la sua lampada si spegnerà nelle tenebre più fitte.

21 L’eredità acquistata troppo presto all’inizio, alla fine non sarà benedetta.

22 Non dire: "Ricambierò il male", spera nell’Eterno, ed egli ti salverà.

23 Il peso doppio è in abominio all’Eterno, e la bilancia falsa non è cosa buona.

24 I passi dell’uomo li dirige l’Eterno, come può quindi l’uomo capire la propria via?

25 È pericoloso per l’uomo prendere alla leggera un impegno sacro e riflettere soltanto dopo aver fatto un voto.

26 Il re saggio passa gli empi al vaglio dopo aver fatto passare la ruota su di loro.

27 Lo spirito dell’uomo è una lampada dell’Eterno che scruta tutti i recessi del cuore.

28 La bontà e la fedeltà custodiscono il re; con la bontà egli rende stabile il suo trono.

29 La bellezza dei giovani sta nella loro forza, e l’onore dei vecchi nella loro canizie.

30 Le battiture che feriscono guariscono il male, così le percosse che vanno in fondo al cuore.

1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý. 2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému. 3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest. 4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo. 5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí. 6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne? 7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm. 8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé. 9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého? 10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu. 11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho. 12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin. 13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem. 14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí. 15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí. 16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho. 17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají. 18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj. 19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se. 20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách. 21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno, 22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě. 23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje. 24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho? 25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati. 26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu. 27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné. 28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho. 29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny. 30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.