1 L’uomo che, dopo essere stato spesso ripreso, irrigidisce il collo, sarà abbattuto all’improvviso e senza rimedio.

2 Quando i giusti sono numerosi il popolo si rallegra, ma quando domina l’empio il popolo geme.

3 L’uomo che ama la sapienza rallegra suo padre, ma chi frequenta le prostitute sperpera i suoi beni.

4 Il re, con la giustizia, rende stabile il paese; ma chi ama i regali, lo rovina.

5 L’uomo che lusinga il prossimo gli tende una rete davanti ai piedi.

6 Nella trasgressione del malvagio c’è un’insidia, ma il giusto canta e si rallegra.

7 Il giusto conosce la causa dei poveri, ma l’empio non ha intendimento né conoscenza.

8 I beffardi soffiano nel fuoco delle discordie cittadine, ma i saggi calmano le ire.

9 Se un saggio viene a contesa con uno stolto, quello va in collera e ride, e non c’è da intendersi.

10 Gli uomini sanguinari odiano chi è integro, ma gli uomini retti proteggono la sua vita.

11 Lo stolto dà sfogo a tutta la sua ira, ma il saggio trattiene la propria.

12 Quando il sovrano dà retta alle parole bugiarde, tutti i suoi ministri sono malvagi.

13 Il povero e l’oppressore s’incontrano, l’Eterno illumina gli occhi di entrambi.

14 Il re che fa giustizia ai miseri secondo verità, avrà il trono stabile per sempre.

15 La verga e la riprensione danno sapienza, ma il fanciullo lasciato a sé stesso fa vergogna a sua madre.

16 Quando abbondano gli empi, abbondano le trasgressioni, ma i giusti ne vedranno la rovina.

17 Correggi tuo figlio; egli ti darà conforto e procurerà gioie alla tua anima.

18 Quando non c’è visione, il popolo è senza freno, ma beato colui che osserva la legge!

19 Uno schiavo non si corregge a parole; anche se comprende, non ubbidisce.

20 Hai tu visto un uomo precipitoso nel suo parlare? C’è più da sperare da uno stolto che da lui.

21 Se uno alleva delicatamente da bambino il suo servo, questo finirà per volere essere figlio.

22 L’uomo irascibile fa nascere contese, e l’uomo collerico abbonda in trasgressioni.

23 L’orgoglio abbassa l’uomo, ma chi è umile di spirito ottiene gloria.

24 Chi fa società con il ladro odia la sua anima; egli ode la maledizione e non dice nulla.

25 La paura degli uomini costituisce una trappola, ma chi confida nell’Eterno è al sicuro.

26 Molti cercano il favore del principe, ma l’Eterno fa giustizia a ognuno.

27 L’uomo iniquo è un abominio per i giusti, e chi cammina rettamente è un abominio per gli empi.

1 Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství. 2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid. 3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek. 4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji. 5 Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho. 6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se. 7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění. 8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv. 9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje. 10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho. 11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej. 12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní. 13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin. 14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen. 15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou. 16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich. 17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé. 18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest. 19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví. 20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém. 21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn. 22 Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší. 23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy. 24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí. 25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen. 26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého. 27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.