1 Figlio mio, sta’ attento alla mia sapienza, inclina l’orecchio alla mia intelligenza, 2 affinché tu conservi la riflessione, e le tue labbra ritengano la scienza. 3 Poiché le labbra dell’adultera stillano miele, e la sua bocca è più morbida dell’olio; 4 ma la fine cui conduce è amara come l’assenzio, è acuta come una spada a doppio taglio. 5 I suoi piedi scendono alla morte, i suoi passi portano al soggiorno dei morti. 6 Lungi dal prendere il sentiero della vita, le sue vie sono erranti, e non sa dove va. 7 Ora dunque, figlioli, ascoltatemi e non allontanatevi dalle parole della mia bocca. 8 Tieni lontana da lei la tua via e non ti accostare alla porta della sua casa, 9 per non dare ad altri il fiore della tua gioventù, e i tuoi anni al tiranno crudele; 10 perché degli stranieri non si sazino dei tuoi beni, e le tue fatiche non vadano in casa di altri; 11 perché tu non debba gemere quando verrà la tua fine, quando la tua carne e il tuo corpo saranno consumati, 12 e tu non dica: "Come ho fatto a odiare la correzione e come ha potuto il mio cuore disprezzare la riprensione? 13 come ho fatto a non ascoltare la voce di chi mi ammaestrava, e a non porgere l’orecchio a chi mi insegnava? 14 mancò poco che non mi trovassi immerso in ogni male, in mezzo al popolo e all’assemblea". 15 Bevi l’acqua della tua cisterna, l’acqua viva del tuo pozzo. 16 Le tue fonti devono forse spargersi al di fuori? e i tuoi ruscelli devono forse scorrere per le strade? 17 Siano solo per te, e non per degli stranieri con te. 18 Sia benedetta la tua fonte, e vivi felice con la sposa della tua gioventù. 19 Cerva d’amore, capriola di grazia, le sue carezze ti inebrino in ogni tempo, e sii sempre rapito nel suo amore. 20 Perché, figlio mio, ti dovresti invaghire di un’estranea, e dovresti abbracciare il seno della donna altrui? 21 Infatti le vie dell’uomo stanno davanti agli occhi dell’Eterno, il quale osserva tutti i suoi sentieri. 22 L’empio sarà preso nelle proprie iniquità, e tenuto stretto dalle funi del suo peccato. 23 Egli morirà per mancanza di correzione, andrà vacillando per la grandezza della sua follia.

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, 2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. 3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. 4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. 5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. 7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. 8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, 9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, 10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. 11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, 12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! 14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. 15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. 16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. 17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. 18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. 19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. 20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, 21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? 22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. 23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.