1 L’empio fugge senza che nessuno lo perseguiti, ma il giusto se ne sta sicuro come un leone.

2 Quando un paese è pieno di misfatti, i suoi capi sono numerosi, ma, con un uomo intelligente e pratico delle cose, l’ordine dura.

3 Un povero che opprime i miseri è come una pioggia che devasta e non dà pane.

4 Quelli che abbandonano la legge, lodano gli empi; ma quelli che la osservano, fanno loro la guerra.

5 Gli uomini malvagi non comprendono ciò che è giusto, ma quelli che cercano l’Eterno comprendono ogni cosa.

6 Meglio il povero che cammina nella sua integrità, del perverso che cammina nella doppiezza ed è ricco.

7 Chi osserva la legge è un figlio intelligente, ma il compagno dei ghiottoni fa vergogna a suo padre.

8 Chi accresce i suoi beni con gli interessi e l’usura, li raccoglie per chi ha pietà dei poveri.

9 Se uno volge gli orecchi altrove per non udire la legge, la sua stessa preghiera è un abominio.

10 Chi spinge i giusti a percorrere una cattiva strada cadrà egli stesso nella fossa che ha scavato, ma gli uomini integri erediteranno il bene.

11 Il ricco si reputa saggio, ma il povero che è intelligente, lo scruta.

12 Quando i giusti trionfano la gloria è grande, ma quando gli empi si innalzano la gente si nasconde.

13 Chi copre le sue trasgressioni non prospererà, ma chi le confessa e le abbandona otterrà misericordia.

14 Beato l’uomo che è sempre timoroso, ma chi indurisce il suo cuore cadrà nella sventura.

15 Un empio che domina un popolo povero è un leone ruggente, un orso affamato.

16 Il principe senza prudenza fa molte estorsioni, ma chi odia il guadagno disonesto prolunga i suoi giorni.

17 L’uomo su cui pesa un omicidio fuggirà fino alla fossa: nessuno lo fermi!

18 Chi cammina integramente sarà salvato, ma il perverso che percorre vie tortuose cadrà all’improvviso.

19 Chi lavora la sua terra avrà abbondanza di pane, ma chi va dietro ai fannulloni avrà abbondanza di miseria.

20 L’uomo fedele sarà colmato di benedizioni, ma chi ha fretta di arricchire non rimarrà impunito.

21 Avere dei riguardi personali non è bene; per un pezzo di pane l’uomo talvolta diventa peccatore.

22 L’uomo invidioso ha fretta di arricchire, non sa che gli piomberà addosso la miseria.

23 Chi riprende qualcuno gli sarà, alla fine, più gradito di chi lo lusinga con le sue parole.

24 Chi ruba a suo padre e a sua madre e dice: "Non è un delitto!", è compagno del dissipatore.

25 Chi ha l’animo avido fa nascere contese, ma chi confida nell’Eterno sarà saziato.

26 Chi confida nel proprio cuore è uno stolto, ma chi cammina saggiamente scamperà.

27 Chi dona al povero non sarà mai nel bisogno, ma chi chiude gli occhi sarà coperto di maledizioni.

28 Quando gli empi si innalzano la gente si nasconde; ma quando periscono, si moltiplicano i giusti.

1 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou. 2 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování. 3 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba. 4 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor. 5 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu. 6 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý. 7 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému. 8 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval. 9 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností. 10 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré. 11 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej. 12 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk. 13 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde. 14 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé. 15 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným. 16 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů. 17 Èlověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží. 18 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou. 19 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou. 20 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny. 21 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí. 22 Èlověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde. 23 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem. 24 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka. 25 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude. 26 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě. 27 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení. 28 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.