1 Non ti vantare del domani, poiché non sai quello che un giorno possa produrre.

2 Un altro ti lodi, non la tua bocca; un estraneo, non le tue labbra.

3 La pietra è grave e la sabbia pesante, ma l’irritazione dello stolto pesa più dell’uno e dell’altra.

4 L’ira è crudele e la collera impetuosa; ma chi può resistere alla gelosia?

5 Meglio riprensione aperta che amore nascosto.

6 Fedeli sono le ferite di chi ama, frequenti i baci di chi odia.

7 Chi è sazio calpesta il favo di miele, ma per chi ha fame ogni cosa amara è dolce.

8 Come l’uccello vaga lontano dal nido, così è l’uomo che vaga lontano da casa.

9 L’olio e il profumo rallegrano il cuore; così fa la dolcezza di un amico con i suoi consigli cordiali.

10 Non abbandonare il tuo amico né l’amico di tuo padre, e non andare in casa di tuo fratello nel giorno della tua sventura; una persona a te vicina vale più di un fratello lontano.

11 Figlio mio, sii saggio e rallegrami il cuore, così potrò rispondere a chi mi offende.

12 L’uomo accorto vede il male e si nasconde, ma gli scempi passano oltre e ne portano la pena.

13 Prendigli il vestito poiché ha garantito per altri; fatti dare dei pegni, poiché si è reso garante di stranieri.

14 Chi benedice il prossimo ad alta voce, di buon mattino, sarà considerato come se lo maledicesse.

15 Un gocciolare continuo in giorno di grande pioggia e una donna rissosa sono cose che si somigliano. 16 Chi la vuole trattenere vuole trattenere il vento e stringere l’olio nella sua destra.

17 Il ferro forbisce il ferro; così un uomo ne forbisce un altro.

18 Chi ha cura del fico ne mangerà il frutto; e chi veglia sul suo padrone sarà onorato.

19 Come il viso si riflette nell’acqua, così il cuore dell’uomo rivela l’uomo.

20 Il soggiorno dei morti e l’abisso sono insaziabili, e insaziabili sono gli occhi degli uomini.

21 Il crogiuolo è per l’argento, il fornello per l’oro, e l’uomo è provato dalla bocca di chi lo loda.

22 Anche se tu pestassi lo stolto in un mortaio in mezzo al grano con il pestello, la sua follia non lo lascerebbe.

23 Guarda di conoscere bene lo stato delle tue pecore, abbi gran cura delle tue mandrie; 24 perché le ricchezze non durano sempre e neanche una corona dura di generazione in generazione. 25 Quando è tolto il fieno, subito rispunta l’erba fresca e le erbe dei monti sono raccolte. 26 Gli agnelli ti danno da vestire, i capri di che comprarti un campo, 27 e il latte delle capre basta a nutrire te, a nutrire la tua famiglia e a far vivere le tue serve.

1 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese. 2 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji. 3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé. 4 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí? 5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné. 6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího. 7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká. 8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého. 9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní. 10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký. 11 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá. 12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí. 13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho. 14 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude. 15 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě; 16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude. 17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého. 18 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude. 19 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku. 20 Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou. 21 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho. 22 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho. 23 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá. 24 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu. 25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor. 26 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci. 27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.