1 Il figlio saggio ascolta l’istruzione di suo padre, ma il beffardo non ascolta rimproveri.

2 Per il frutto delle sue labbra uno gode del bene, ma il desiderio dei perfidi è la violenza.

3 Chi custodisce la sua bocca preserva la propria vita; chi apre troppo le labbra va incontro alla rovina.

4 L’anima del pigro desidera, e non ha nulla, ma l’anima dei diligenti sarà soddisfatta pienamente.

5 Il giusto odia la menzogna, ma l’empio getta sugli altri calunnie e vergogna.

6 La giustizia protegge l’uomo che cammina nell’integrità, ma l’empietà abbatte il peccatore.

7 C’è chi fa il ricco e non ha nulla; c’è chi fa il povero e ha grandi beni.

8 La ricchezza di un uomo serve come riscatto della sua vita, ma il povero non ode mai minacce.

9 La luce dei giusti è gaia, ma la lampada degli empi si spegne.

10 Dall’orgoglio non viene che contesa, ma la sapienza è con chi dà retta ai consigli.

11 La ricchezza male acquistata va diminuendo, ma chi accumula a poco a poco la aumenta.

12 La speranza insoddisfatta fa languire il cuore, ma il desiderio adempiuto è un albero di vita.

13 Chi disprezza la parola si costituisce, di fronte a essa, debitore, ma chi rispetta il comandamento sarà ricompensato.

14 L’insegnamento del saggio è una fonte di vita per schivare le insidie della morte.

15 Buon senno procura favore, ma il procedere dei perfidi è nocivo.

16 Ogni uomo accorto agisce con conoscenza, ma l’insensato fa sfoggio di follia.

17 Il messo malvagio cade in sciagure, ma l’ambasciatore fedele porta guarigione.

18 Miseria e vergogna a chi rifiuta la correzione, ma chi dà retta alla riprensione è onorato.

19 Il desiderio adempiuto è dolce all’anima, ma agli insensati fa orrore evitare il male.

20 Chi va con i saggi diventa saggio, ma il compagno degli insensati diventa cattivo.

21 Il male perseguita i peccatori, ma il giusto è ricompensato con il bene.

22 L’uomo buono lascia un’eredità ai figli dei suoi figli, ma la ricchezza del peccatore è riservata al giusto.

23 Il campo lavorato dal povero dà cibo in abbondanza, ma c’è chi perisce per mancanza di equità.

24 Chi risparmia la verga odia suo figlio, ma chi lo ama, lo corregge per tempo.

25 Il giusto ha di che mangiare a sazietà, ma il ventre degli empi manca di cibo.

1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání. 2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky. 3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde. 4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne. 5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje. 6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka. 7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho. 8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání. 9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne. 10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost. 11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho. 12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života. 13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude. 14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti. 15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá. 16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství. 17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství. 18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude. 19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého. 20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude. 21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým. 22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému. 23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost. 24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce. 25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.