(capitoli 25—29)

1 Ecco altri proverbi di Salomone, raccolti dalla gente di Ezechia, re di Giuda.

2 È gloria di Dio nascondere le cose, ma la gloria dei re sta nell’investigarle.

3 L’altezza del cielo, la profondità della terra e il cuore dei re non si possono investigare.

4 Togli le scorie dall’argento e ne uscirà un vaso per l’artefice, 5 togli l’empio dalla presenza del re e il suo trono sarà reso stabile dalla giustizia.

6 Non fare il presuntuoso alla presenza del re e non ti mettere nel luogo dei grandi, 7 poiché è meglio che ti sia detto: "Sali qui", anziché essere abbassato davanti al principe che i tuoi occhi hanno visto.

8 Non ti affrettare a intentare processi, perché alla fine tu non sappia che fare, quando il tuo prossimo ti avrà svergognato.

9 Difendi la tua causa contro il tuo prossimo, ma non rivelare il segreto di un altro, 10 affinché chi ti ascolta non ti disprezzi e la tua vergogna non si cancelli più.

11 Le parole dette a tempo sono come frutti d’oro in vasi d’argento cesellato.

12 Per un orecchio docile, chi riprende con saggezza è un anello d’oro, un ornamento d’oro fino.

13 Il messaggero fedele, per quelli che lo mandano, è come il fresco della neve al tempo della mietitura; egli ristora l’anima del suo padrone.

14 Nuvole e vento, ma senza pioggia; ecco l’uomo che si vanta falsamente della sua generosità.

15 Con la pazienza si piega un principe, e la lingua dolce spezza le ossa.

16 Se trovi del miele, mangiane quanto ti basta; perché, mangiandone troppo, tu non debba poi vomitarlo.

17 Metti di rado il piede in casa del prossimo, perché egli, stufandosi di te, non abbia a odiarti.

18 L’uomo che attesta il falso contro il suo prossimo è un martello, una spada, una freccia acuminata.

19 La fiducia in un perfido, nel giorno della difficoltà, è un dente spezzato, un piede slogato.

20 Cantare delle canzoni a un cuore sofferente è come togliersi l’abito in giorno di freddo, o mettere aceto sulla soda.

21 Se il tuo nemico ha fame, dagli del pane da mangiare; se ha sete, dagli dell’acqua da bere; 22 perché, così, radunerai dei carboni accesi sul suo capo, e l’Eterno ti ricompenserà.

23 Il vento del nord porta la pioggia, e la lingua che sparla di nascosto fa oscurare il viso.

24 Meglio abitare sul canto di un tetto, che in una grande casa con una moglie rissosa.

25 Una buona notizia da un paese lontano è come acqua fresca a una persona stanca e assetata.

26 Il giusto che vacilla davanti all’empio è come una fontana torbida e una sorgente inquinata.

27 Mangiare troppo miele non è bene, ma scrutare cose difficili è un onore.

28 L’uomo che non ha autocontrollo è una città smantellata, priva di mura.

1 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského: 2 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc. 3 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení. 4 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá: 5 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho. 6 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj. 7 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé. 8 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. 9 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj, 10 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět. 11 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně. 12 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá. 13 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje. 14 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým. 15 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti. 16 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho. 17 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti. 18 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému. 19 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti. 20 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému. 21 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. 22 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě. 23 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající. 24 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném. 25 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké. 26 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený. 27 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné. 28 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.