1 O Eterno, perché te ne stai lontano? Perché ti nascondi in tempi di distretta?2 L’empio nella sua superbia perseguita con furore i miseri; essi rimangon presi nelle macchinazioni che gli empi hanno ordite;3 poiché l’empio si gloria delle brame dell’anima sua, benedice il rapace e disprezza l’Eterno.4 L’empio, nell’alterezza della sua faccia, dice: l’Eterno non farà inchieste. Tutti i suoi pensieri sono: Non c’è Dio!5 Le sue vie son prospere in ogni tempo; cosa troppo alta per lui sono i tuoi giudizi; egli soffia contro tutti i suoi nemici.6 Egli dice nel suo cuore: Non sarò mai smosso; d’età in età non m’accadrà male alcuno.7 La sua bocca è piena di esecrazione, di frodi, e di oppressione; sotto la sua lingua v’è malizia ed iniquità.8 Egli sta negli agguati de’ villaggi; uccide l’innocente in luoghi nascosti; i suoi occhi spiano il meschino.9 Sta in agguato nel suo nascondiglio come un leone nella sua spelonca; sta in agguato per sorprendere il misero; egli sorprende il misero traendolo nella sua rete.10 Se ne sta quatto e chino, ed i meschini cadono tra le sue unghie.11 Egli dice nel cuor suo: Iddio dimentica, nasconde la sua faccia, mai lo vedrà.12 Lèvati, o Eterno! o Dio, alza la mano! Non dimenticare i miseri.13 Perché l’empio disprezza Iddio? perché dice in cuor suo: Non ne farai ricerca?14 Tu l’hai pur veduto; poiché tu riguardi ai travagli ed alle pene per prender la cosa in mano. A te si abbandona il meschino; tu sei l’aiutator dell’orfano.15 Fiacca il braccio dell’empio, cerca l’empietà del malvagio finché tu non ne trovi più.16 L’Eterno è re in sempiterno; le nazioni sono state sterminate dalla sua terra.17 O Eterno, tu esaudisci il desiderio degli umili; tu raffermerai il cuor loro, inclinerai le orecchie tue18 per far ragione all’orfano e all’oppresso, onde l’uomo, che è della terra, cessi dall’incutere spavento.

1 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?2 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.3 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.4 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.5 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,6 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.7 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.8 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.9 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.10 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.11 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.12 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.13 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?14 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.15 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.16 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.17 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,18 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.