1 Salmo di Asaf.} Certo, Iddio è buono verso Israele, verso quelli che son puri di cuore.

2 Ma, quant’è a me, quasi inciamparono i miei piedi; poco mancò che i miei passi non sdrucciolassero.

3 Poiché io portavo invidia agli orgogliosi, vedendo la prosperità degli empi.

4 Poiché per loro non vi son dolori, il loro corpo è sano e pingue.

5 Non sono travagliati come gli altri mortali, né son colpiti come gli altri uomini.

6 Perciò la superbia li cinge a guisa di collana, la violenza li cuopre a guisa di vestito.

7 Dal loro cuore insensibile esce l’iniquità; le immaginazioni del cuor loro traboccano.

8 Sbeffeggiano e malvagiamente ragionan d’opprimere; parlano altezzosamente.

9 Metton la loro bocca nel cielo, e la loro lingua passeggia per la terra.

10 Perciò il popolo si volge dalla loro parte, e beve copiosamente alla loro sorgente,

11 e dice: Com’è possibile che Dio sappia ogni cosa, che vi sia conoscenza nell’Altissimo?

12 Ecco, costoro sono empi: eppure, tranquilli sempre, essi accrescono i loro averi.

13 Invano dunque ho purificato il mio cuore, e ho lavato le mie mani nell’innocenza!

14 Poiché son percosso ogni giorno, e il mio castigo si rinnova ogni mattina.

15 Se avessi detto: Parlerò a quel modo, ecco, sarei stato infedele alla schiatta de’ tuoi figliuoli.

16 Ho voluto riflettere per intender questo, ma la cosa mi è parsa molto ardua,

17 finché non sono entrato nel santuario di Dio, e non ho considerata la fine di costoro.

18 Certo, tu li metti in luoghi sdrucciolevoli, tu li fai cadere in rovina.

19 Come sono stati distrutti in un momento, portati via, consumati per casi spaventevoli!

20 Come avviene d’un sogno quand’uno si sveglia, così tu, o Signore, quando ti desterai, sprezzerai la loro vana apparenza.

21 Quando il mio cuore s’inacerbiva ed io mi sentivo trafitto internamente,

22 ero insensato e senza conoscimento; io ero verso di te come una bestia.

23 Ma pure, io resto del continuo con te; tu m’hai preso per la man destra;

24 tu mi condurrai col tuo consiglio, e poi mi riceverai in gloria.

25 Chi ho io in cielo fuori di te? E sulla terra non desidero che te.

26 La mia carne e il mio cuore posson venir meno, ma Dio è la ròcca del mio cuore e la mia parte in eterno.

27 Poiché, ecco, quelli che s’allontanan da te periranno; tu distruggi chiunque, fornicando, ti abbandona.

28 Ma quanto a me, il mio bene è d’accostarmi a Dio; io ho fatto del Signore, dell’Eterno, il mio rifugio, er raccontare, o Dio, tutte le opere tue.

1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.